Už vás někdo bil vaší stehenní kostí po hlavě?

• 

Recenze

Vytvořeno 18. 11. 2014 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Máte rádi knihy vydané vlastním nákladem? Měli byste mít, protože se v nich mohou skrývat skvosty, které v produkci oficiálních vydavatelů nenajdete. Proč? Jsou příliš odvážné. Příliš syrové. Mluví jasně, a pokud mají možnost, vystřelí vám mozek z hlavy. Ne všechny, samozřejmě. Některé knihy vydané vlastním nákladem jsou prostě jen snem svého grafomanského autora. Plytké blábolení, mrskání se od ničeho k ničemu. To naštěstí není případ Martina Štefka a jeho knihy Mrtví kráčí po Zemi. Kniha je to jako rána mezi oči. Přesná a tvrdá. A pamatovat si ji prostě budete, protože vám rozcupuje mozek na kaši. PRÁSK! Nadělá vám na paměťových obvodech nádory. PRÁSK! Nadělá z vás zase fňukající fakany dožadující se matčiny bradavky.

 

Jízlivý, cynický a všechno do hajzlu posílající kovboj budoucnosti, který s požitkem vybíjí zbytky lidstva, které se převléklo za zombie a rozhodlo se sežrat těch pár šťastlivců (?), kteří si zachovali jakous takous přirozenou barvu. Ke kovbojovi mladá holka. Zčásti blbá jako peň, ale v celkovém dojmu prostě holka do nepohody. Drsná, naivní, učenlivá a příjemně dráždivá. Sladkejch šestnáct v postapokalyptickým světě, kde když vám někdo podá ruku, s největší pravděpodobností k ní bude chybět tělo. Zbytek postav je složen z tun hnijících zombie, několika hajzlů a pár vejlupků, kteří jdou člověku, sakra, pořád po krku. A nakonec jedna postava, za kterou se kovboj vydá, jen tak, protože prostě cesta vede kupředu a jde se po ní, a proč by se po ní nešlo, že. Sem tam se zahnívajícím prostorem mihne i zelené cosi, které…

…ale kašleme na příběh. Do toho se zanoříte až s knihou.

Autorova řeč knihy je přímočará. Drsná a nevybíravá. Kdyby, a pohybujme se chvíli na poli nejapných asociací, kolem knihy proletěla bělostná holubice, v zobáčku snítku míru, na perutích ovan lásky, chytí ji revmatický záchvat spojený s nezvládnutým přistávacím manévrem končícím někde na dně roztočeného mixéru. A to není vše. Výsledný mix lásky, míru a vnitřností jednoho okřídlence vás někdo pod pohrůžkou znásilnění bude nutit vypít. Nějak podobně se budete cítit při slovech autora, která vlepil do své knihy. Vše v dobrém myšleno. Tedy tak, že výsledný efekt je překvapivě imponující.

Jak zvládl Martin Štefko práci spisovatele bez zásahu profesionálního redaktora velkého nakladatele? Zakoktání v knize, kam by ruka redaktora měla sáhnout, jsem našel. Byla tam. Nečetná, ukrytá, ale byla. Napočítal jsem tři (dělal jsem si čárečky). A zbytek? Nechť táhnou všichni vydavatelé do kytek. Martin Štefko dokázal, že to jde i bez nich. Dokázal, že hlavní práce je vždy na autorovi a na jeho schopnosti stvořit dílo, které pohltí a předá čtenáři něco hodnotného (v tomto případě slinivku břišní hozenou někam mezi dlažební kostky, kde jí společníka děla výkal potulného psa).

Kdybych hledal nějaké podobné čtivo, neváhal bych Štefkovu knihu připodobnit ke Kulhánkovu dílu. Ovšem Martin Štefko dodává příběhu opravdovost, naproti tomu Kulhánek do čtenářů jen zběsile řeže a potoky krve prokládá hláškami. Ovšem pozor, připodobnění ke Kulhánkově dílu není poukázáním na to, že Štefko je jakýmsi plagiátorem Kulhánka. V žádném případě. Štefkova kniha je svébytná, v lecčems nová a rozhodně jiná. U Kulhánka je příběh nuceným doplňkem ke krvácení. Štefkovo krvácení je nutným doplňkem k silnému příběhu.

I u Štefka hrají hlášky důležitou roli. Seknou do čtenáře, rozederou mu chřípí smíchem. Přesně ve stylu cynického kovboje, který neví co se životem, tak si ho, sakra, užívá na plné koule. Ono střílet do zombie, to neomrzí. Ta jejich klátivá existence, to jejich tupé přežívání v nicotě.

Pokud Martin Štefko vytrvá, pokud se nenechá odradit nezájmem vydavatelů, máme před sebou další ikonu české literatury. Nikoliv klasika, ale nadšeného tvůrce „béček“, která mají svou kvalitu někde úplně jinde, než v sentimentálním vyvolávání emocionálních průjmů oficiální literatury. V doslovu autor píše, že v jeho rukách je další dílo, obšírnější, ale že trochu postrádá energii ho opět vydat. Nebo spíše dát mu finální podobu. Snad energii najde a dílo se objeví.

Za zmínku rozhodně stojí i obálka, kterou má na svědomí Tereza Šedová. Perfektně a vkusně dala knize ono potřebné pozlátko, které přiláká oko hledajícího čtenáře.

Na webu autora si lze knihu objednat. Autor nabízí možnost nechat si do knihy vepsat věnování. Pokud budete hodně prosit, podepíše knihu vlastní krví. Je to divoký člověk, stejně jako jeho kniha.

[1] ŠTEFKO, Martin. Mrtví kráčí po Zemi. Vyd. 1. Týn nad Vltavou. Nová Forma, 2014, 166 s. ISBN 978-80-7453-481-2