Zpátky do středověku

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 11. 2014 2:00

Autor: Kristina Ungrová

Kdo v dnešní době alespoň na chvíli nezatoužil utéct od moderní techniky a strávit pár dní v přírodě - bez elektřiny, mobilu a veškerých vymožeností, co dnešní doba nabízí? Tak jak to před několika staletími bylo úplně běžné?

 

Parta lidí, která si říká Saeculum, se pravidelně vydává na pár dní na odlehlá místa v přírodě, aby se vrátila do 14. století a zahrála si na život, který v té době byl obvyklý. Pravidla jsou jednoduchá – žádný telefon, žádné moderní vybavení, žádné strojení a jídlo, co bylo známo až od 15. století. Právě chystaného larpu se má zúčastnit i nováček Bastien, který doufá, že se na něm sblíží se Sandrou, dívkou, která se už několika takových akcí zúčastnila a Bastiena k tomu přivedla. Tentokrát se má larp konat na místě, které bylo podle dávných pověstí prokleto, a nikdo, kdo na něj vstoupí, se už nevrátí zpět. Všem to připadá jako hloupost, ovšem jen do té doby, než zmizí první člověk… Že by přece jen byla pověst pravdivá?

Na larp se vydá celkem třináct dobrodruhů. Všechny je známe křestním jménem, tím ale ve většině případů naše informovanost končí. U některých postav neznáme ani věk, natož podobu. Jen jména. Nejvíce prostoru dostal Bastien, student medicíny, který se na svůj první středověký larp vydal s vyhlídkou, že konečně začne chodit se Sandrou. Je to obyčejný kluk, který je trochu frustrovaný ze svého otce, známého a skvělého chirurga. Studie sice medicínu, nechce však být v ničem jako jeho otec – chamtivý sobecký despota, který nedělá nic, z čeho by měl prospěch někdo jiný než on. Kniha je vyprávěna většinou z pohledu Bastiena, občas vidíme děj z pohledu Iris, dívky, o které nikdo nic pořádně neví. Na první pohled je nám zřejmé jen to, že je neustále ve střehu – utíká před něčím, co jí nahání nepopsatelný strach. Charaktery postav nejsou nijak složité, brzo je nám jasné, kdo se nám bude zamlouvat a kdo nám poleze na nervy.

Saeculum je kniha založená vyloženě na ději, ten se odehrává během několika málo dní. Ačkoliv má kniha bezmála pět set stránek, nebyla chvíle, kdy by mi čtení připadalo zdlouhavé. Už od začátku larpu je zajímavé sledovat, jak vše probíhá. Když pak zmizí první člověk, začíná to být ještě zajímavější. Všechno je psáno jednoduše, srozumitelně, žádná krkolomná souvětí, žádné přeskakování z přítomnosti do minulosti a zase zpět, takže šance zamotat se v ději je minimální, ne-li žádná.

Když se mi kniha dostala do ruky, zaujala mě už na první pohled jedna věc. Je totiž černými stránkami rozdělena do pěti částí. Stránky nejsou prázdné, každá obsahuje kratičký úryvek z rozhovoru. Vždy jen pár vět přímé řeči. Nevíme, kdo je říká, komu je říká, kdy je říká, nevíme zkrátka vůbec nic a můžeme se jen domýšlet, jak to s celým dějem souvisí. Už po přečtení první této stránky (tedy hned od začátku) si mě knížka získala, vtáhla mě do děje a přečetla jsem ji hodně rychle. Bylo to velmi příjemné čtení, a ačkoliv je knížka určena především pro mládež, mezi kterou už se bohužel řadit nemůžu, myslím, že mimo mě zaujme nejednoho dospělého s dobrodružnou povahou.

POZNANSKI, Ursula. Saeculum. 1. vydání. Praha: Fragment, 2014, 496 s. ISBN 978-80-253-2226-0