Cesta za snem

• 

Recenze

Vytvořeno 25. 11. 2014 2:00

Autor: Tereza Zítková

Každý má nějaký sen. Ten Frannin je stát se úspěšnou herečkou. Proto se z města, kde vyrůstala, rozhodne přestěhovat do New Yorku. Na splnění svých cílů si ale dává časový limit tři roky. Čas ale neúprosně běží…

Lauren Grahamová se proslavila jako herečka, především rolí matky v proslulém seriálu Gilmorova děvčata, předtím ale napsala román o tom, jak těžké je stát se herečkou, který se jmenuje Jednoho dne, možná a u nás ho vydalo nakladatelství XYZ.

S hlavní hrdinkou Franny se čtenář potkává ve chvíli, kdy její lhůta na splnění snu skoro vypršela. Franny bydlí se svou kamarádkou Jane a spolubydlícím Danem ve společném pronájmu, živí se jako servírka a všemožně se snaží probojovat do světa showbusinessu. I když má za sebou reklamu a pár castingů, úspěch stále není v dohlednu, ona ale ví, že se ještě nesmí vzdát a že se jednoho dne možná stane opravdovou herečkou.

Franny je rozhodně zajímavá osobnost, se kterou se čtenář nebude nudit. Kromě přehnaně nízkého sebevědomí má talent dostat se do občas zajímavých situací, z nichž ale vybruslí s takovou elegancí a grácií, že by jí leckterá žena mohla závidět. Nebyl by to pořádný román pro ženy, kdyby hlavní hrdinka neměla problémy také s láskou. A těch má Franny poměrně dostatek. Od slibu, jenž si dala s přítelem z vysoké školy, že pokud se do tří let nezvládne stát herečkou, odstěhuje se za ním a vezme si ho, přes bouřlivé city ke spolubydlícímu Danovi, ve kterých se nevyzná ona ani on, až k ne příliš vyrovnanému vztahu s hereckým kolegou, jenž se ji víceméně snaží jen vydírat, což ona samozřejmě dlouhou dobu nevidí. Dokáže Franny nakonec najít toho pravého a hlavně, stane se tedy herečkou?! Na to všechno čtenář dostane odpovědi, když si přečte tuto knihu.

Román je napsaný lehkým perem, konverzace postav střídají myšlenkové pochody hlavní hrdinky, vše působí zábavně a vyprávění rychle utíká. Zápletka je daná hned od první strany, čtenář tedy jen čeká, kdy a jestli se tedy Franny podaří stát se herečkou, a doufá, že to bude dřív než na poslední stránce.

Jednoho dne, možná není vesměs špatné dílo. Člověk se u něj zasměje ve chvílích, kdy se hlavní hrdinka ocitá ve směšných situacích, popláče si, když se dozví o tragickém osudu její matky, a bude Franny držet palce na každém castingu, který s ní absolvuje. Je to ale zároveň jen další oddychové dílo řadící se do zástupu mnoha dalších. Rozhodně nezklame a neurazí, ale ani vyloženě nenadchne, jelikož nepřináší nic nového, čím by vybočilo z řady podobných románů pro ženy, kterých vychází opravdu velké množství, a vybrat si opravdu ten, jenž stojí za to, je čím dál těžší.

Ukázka z knihy

Potlesk pomalu utichá, ale mně v uších pořád ještě buší krev tak nahlas, že nedokážu poznat, co ten potlesk znamená – jestli je to ten, co znamená opravdové ocenění, nebo spíš váhavé tleskání vyjadřující soucit. Obličej mi hoří a já spěchám pryč z jeviště, zatímco se snažím pochopit, co se to právě stalo, ze všech představení zrovna a právě dnes.
Dodneška mě stresovalo jen to, jak uraženě se Herb tvářil, když jsem si vzala den volna, a také to, proč si na mě James Franclin proboha bral číslo, když evidentně chodí s Penélope. Ve světle dnešních událostí působilo ale všechno, co se stalo za poslední dva týdny, jako nepodstatné banality. [1]

[1] GRAHAM, Lauren. Jednoho dne, možná. Praha: XYZ, 2014. ISBN 978-80-7388-959-3, s 52.