Obraz české společnosti v kriminálním románu Martina Goffy

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 12. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Korupce, ovlivňování státních zakázek, mafie a kmotři. Denně o tom slýcháme v televizi, čteme v novinách a na internetu. Negativní informace se na nás hrnou odevšad, nálada společnosti je pokleslá a závistivá. Nadšení a víra v demokracii jako v relativně spravedlivý systém vzala za své. Mají ještě lidé chuť číst beletrii inspirovanou těmito negativními jevy? Má spisovatel právo vplížit se čtenáři do krátké chvíle odpočinku a vytrhnout jej ze šťastného snění zpět do tvrdé reality? Některým může být odpuštěno, protože dokážou onu tvrdou realitu prezentovat jinak, než tak činí investigativní novináři, s nimiž se v posledních letech roztrhl pytel. V tuto chvíli mám na mysli Martina Goffu a jeho novou knihu Mezi dvěma ohni. 

 

Martin Goffa, či jak se ve skutečnosti jmenuje, debutoval detektivkou Muž s unaveným očima a upozornil na sebe reálným viděním světa zločinu. Má k tomu všechny předpoklady, nějakou dobu sloužil jako policista a dobře si uvědomuje, že vymýšlet jakékoliv zapeklité zápletky je jen mrháním energií. Realita velmi často předčí i tu nejbujnější fantazii. 

Hlavním hrdinou detektivky Mezi dvěma ohni je opět Miko, tedy Mikuláš Syrový. Martin Goffa svého detektiva zatím opustil jen jednou, Vánoční zpověď psal s poněkud jiným záměrem, a k tomu se policista příliš nehodil. Z předchozí „syrové“ detektivky si pamatujeme, že se Miko vrátil zpět k policii, kariéra soukromého detektiva mu nesvědčila. Ovšem případ, který teď řeší, nepatří mezi jeho povinnosti. Pátrá po příčinách sebevraždy svého kamaráda Davida Rašky, vysoce postaveného úředníka. Tuší sice, co Rašku dohnalo ke skoku z okna - kamarád se mu svěřil, že je obětí vydírání -, neví však, kdo je za vše zodpovědný. 

To, o čem denně slyšíme ve zprávách, se pro Martina Goffu stává podkladem pro rozehrání napínavého příběhu. Napětí ovšem nespočívá v honbě za pachatelem, ale spíše v reakcích, které Miko rozpoutá tím, že položí občas někomu pár otázek. V tomto směru je Goffův román podobný detektivní škole, reprezentované například Raymondem Chandlerem. Detektiv rozvíří stojaté vody, aniž by přesně věděl, jakým směrem se vlny vydají, a pak jen čeká, ze které strany přijde facka či něco horšího. 

Druhou výraznou dějovou linii tvoří Mikovy vztahy. Stejně jako v minulých románech je fixován na dceru, ale musí se smířit s tím, že bývalou manželku zpět nezíská. Mikův citový život popisuje Martin Goffa velmi civilně, bez hysterických „chlapeckých“ projevů. Dokáže vyjádřit jednoduchými prostředky prázdnotu, smutek i stesk, aniž by sklouzl k laciné dojemnosti. V příštích knihách bude autor stát před problémem, kam tyto vztahy směřovat. Doufám, že nějaké „příští“ budou, a jsem zvědavý, jak si s tím poradí. 

Kriminální romány Martina Goffy jsou pevně zakotveny v realitě. Podobným způsobem jsem charakterizoval i jeho předchozí texty. Stejně reálný je i jeho hrdina Miko Syrový. Nehraje si na tvrdého chlapa, někdy je snad až příliš citlivý. Najít kompromis mezi citlivostí a tvrdostí není jednoduché a záleží ve velké míře na čtenáři, jakou stránku povahy bude vnímat pozitivněji. Kniha patří k těm, které nestojí na akčních scénách, ani na geniálních Holmesovských dedukcích. Přestože odhaluje stav současné společnosti, nedeptá čtenáře zbytečnou beznadějí. Martin Goffa opět dokázal, že je autorem, s nímž se musí v detektivním žánru do budoucna počítat. 

GOFFA, Martin. Mezi dvěma ohni: Další neobyčejný případ obyčejného českého policajta. Praha: Mladá fronta, 2014, 216 s. ISBN 978-80-204-3269-8.