Evangelium podle Jidáše

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 12. 2014 2:00

Autor: Kateřina Müllerová

Nikdo nedokáže potlačovat své city do nekonečna. Ať se uzavřete sebelíp, vždycky se najde nějaká skulinka, kterou k vám city proniknou, a pak už nic nejde vrátit zpět, nic nejde odestát. Své o tom ví i kněz Leo Newman, který v knize Simona Mawera Evangelium podle Jidáše řeší nejen své city, ale hlavně otázku víry. Co by se stalo, pokud by události, na nichž je založeno křesťanství, byly vyvráceny jako neplatné? 

 
Katolický kněz Leo Newman byl vždy pevný ve své víře a dodržení celibátu pro něj nikdy nebyl problém, protože při představě nahé ženy se vždy otřásl odporem. Jenže pak poznal Madeleine Brewerovou, jež se k němu dokázala nejdříve přiblížit jako přítelkyně a posléze se z nich stali milenci. Ovšem vztah s vdanou ženou se dostane na veřejnost a Leo je označován jako „odpadlický kněz“. Jenže to není jeho jediný problém.

Jako odborník na písmo Koiné, dialekt starořečtiny, se Leo dostane ke svitku, jehož autorem je údajně Jidáš Iškariotský. Svitek pojednává o Ježíšově životě, jenže ten se neshoduje s tím, co si doposud myslel celý svět. Pokud se potvrdí pravost Jidášových slov, otřese se celý katolický svět v základech. Jak se nakonec Leo zachová? Jak moc je pravda důležitá?

„Na něco takového jsem čekal celý svůj život,“ řekl Madeleine. „Na hmatatelný důkaz svědčící o tom, že evangelia, nebo přinejmenším jejich zdroj, předcházela židovské válce, což znamená, že obsahují skutečná očitá svědectví.“ [1]

Simon Mawer je úspěšný britský autor, který si získal svými romány popularitu mezi čtenáři i přízeň literární kritiky jak v Evropě, tak v Americe. Již jeho první román Chimera (1989) si získal pozornost a další dílo Mendelův trpaslík (Kniha Zlín, 2010) dokonce překonalo všechna očekávání. I další jeho díla sklízejí ceny na literárním poli (Pád, 2013) a Mendelův trpaslík možná časem dobude i filmová plátna, práva na něj drží Barbra Streisandová.

Evangelium podle Jidáše je kniha plná zakázané lásky. Pozorujeme Lea, jak se v něm hroutí pomyslné hranice a on se nakonec nechá Madeleine svést. Přitom ona není bezchybná žena, není to žádná krasavice a ani on ji tak nevidí. Ví o jejích chybách a i přesto se do ní postupně zamiluje, i když si to hned nechce připustit. Na druhé straně nás provází knihou ještě jeden příběh, a to o tajemné Gretchen, jež žije ve válečné Itálii roku 1943. S ní také prožíváme zakázanou lásku, která sice vzplála rychle jako pochodeň, ale oba zúčastnění jsou tím ohroženi na životě. Dokáže láska opravdu překonat všechny překážky? 

Příběh, ač nabitý emocemi, je i plný filozofování. Leo stále dumá nad svým životem, potřebou citů a hlavně nad vírou svou i lidí z okolí. A právě tyto úvahy, které by čtenáře místy mohly nudit, jsou podány velmi barvitě. Autor má výjimečný dar vyjadřování, vše je velmi procítěné a díky květnatosti použitých slov si čtení opravdu užijete. Navíc druhá dějová linie v příběhu působí jako oživení, ovšem její přítomnost si Simon Mawer nechal jako překvapení až na samotný závěr knihy.

Evangelium podle Jidáše je velmi zdařilým dílem, ale nic menšího bychom ani od Simona Mawera nečekali. Ovšem kniha přece jen není úplně pro každého. I když jde o honbu za přeložením svitku a o ověřování pravosti artefaktů, Simon Mawer se zaměřuje převážně na etickou část. Co dělat s tajemstvím, které jeden člověk sám neunese? Rozhodně se tedy nejedná o dobrodružnou četbu, kterou by si pod románem Evangelium podle Jidáše mohl leckdo představit.

[1] MAWER, Simon. Evangelium podle Jidáše. Vyd. 2. Zlín: Kniha Zlín, 2014, 352 s. ISBN 978-80-7473-058-0. Str. 35.