
Haruki Murakami si v průběhu několika let vydobyl pevné místo mezi českými čtenáři. Jeho romány Kafka na pobřeží nebo 1Q84 či kratší texty jako Sputnik, má láska nebo Norské dřevo patří mezi nejznámější tituly současné zahraniční literatury. Nakladatelství Odeon vydalo před Vánoci jeden ze zajímavých titulů tohoto autora pod názvem Podivná knihovna. Souvislost Vánoc a Murakamiho knihy není úplně náhodná, i když v Podivné knihovně o těchto svátcích nenalezneme ani slovo. Jedná se o způsob vydání. Podivná knihovna je krátká povídka čítající pouhých několik stran. Avšak stejně jako v případě podobného textu Spánek ji nakladatelství vydalo jako luxusní, byť útlou publikaci.
Děj povídky vypadá na první pohled jednoduše. Chlapec navštíví knihovnu, knihovník jej však úskokem vyláká do odlehlých míst a uvězní. Chlapec musí číst a pamatovat si stovky stránek, aby mu pak knihovník... Ne, nejde o pointu, ale přece jen není dobré prozrazovat některé detaily.
Podivná knihovna připomíná ze všeho nejvíc tíživý sen. Začíná nenápadně, návštěva knihovny nepatří mezi příliš rizikové aktivity, posléze se ale mění, zvrhává v nepochopitelnou sekvenci příhod. To, v jak nezvyklém prostředí se chlapec ocitá a jak se v situaci neorientuje, připomíná zprvu kafkovské texty, později se však od tohoto modelu odchyluje - chlapec se snaží nalézt východisko a nalézá je.
Těžiště povídky tkví v atmosféře a symbolech, které jednoduchý základní text oživují a dávají mu úplně jinou dimenzi. Murakami zpravidla ve svých knihách nechává realitu prostupovat mystikou, někdy méně, jindy mnohem výrazněji. Sny jsou pro něj přirozenou součástí existence a jeho hrdinové v nich prožívají velkou část svých životů. Japonská symbolika je nám pořád hodně vzdálená, i když jsme částečně schopni vnímat uměleckou krásu díla i bez hlubokých znalostí - čistě instinktivně. Pokud by to možné nebylo, zůstaly by třeba filmy Akira Kurosawy přístupné je malé hrstce zasvěcených. Murakami ale do hlubin kultury svého národa nesahá častěji, než je nutné, možná proto je u západních čtenářů tak oblíbený. A tak se setkáváme s atributy děsu známými po celém světě - vězení, katakomby, chlupaté housenky, černý pes...
Přesto se v Podivné knihovně vyskytují ještě zvláštnější postavy. Kromě knihovníka s prapodivnými choutkami se na scéně objevuje ovčí mužík a krásná, tajemná dívka. K snovému zabarvení povídky přispívá i to, že se všechny postavy náhle objevují, bez vysvětlení, bez minulosti, bez budoucnosti.
Vydání krátké povídky, i přes její nespornou kvalitu, by určitě neobstálo bez výtvarného zpracování s použitím ilustrací Kat Menschik, která spolupracovala i na knize Spánek. Tentokrát se umělkyně odchýlila od minimalistického použití barev a zvolila bohatší škálu. Avšak jen natolik, aby obrázky působily decentně. Ani v Podivné knihovně nepoužívá přechodů a stínování, ilustrace si tak zachovávají vzhled barevné izohélie. Na základní vrstvě je nanesena ještě jedna, která je vidět pouze z určitého úhlu jako jakási lesklá textura s hmyzími motivy.
Murakamiho povídka má v sobě zárodek mnohem delšího textu a počtem stránek ostře kontrastuje s jeho nadprůměrně rozsáhlými romány. Možná vám připadá rozmařilé dávat tolik peněz za tak útlý titul, i když umělecky doplněný ilustracemi. Pak ale pro vás kniha představuje ideální dárek - dárky mohou být rozmařilé.
MURAKAMI, Haruki. Podivná knihovna. Vyd. 1. Překlad Tomáš Jurkovič. Ilustrace Kat Menschik. Praha: Odeon, 2014, 63 s. ISBN 978-802-0715-852.