
Nenechte se zmást obálkou, toto není „Playboy“ ve zmenšeném formátu, nýbrž drzá a nekonvenční básnická sbírka. Na pozadí bujných ženských ňader je ostnatým drátem omotaný mobilní telefon s nápisem na displeji: „Nevolejte!!! Bůh nemá čas…“ doprovázený obrázkem šedého starce se svatozáří in flagranti s jistou děvou.
Kdo by ale čekal oplzlé veršíky a hanobení křesťanských symbolů – tak se nedočká. Pod provokativní obálkou se skrývá ironická kritika přetechnizovanosti doby a všudypřítomného sexismu.
Zejména v první polovině knihy si autor bere na paškál nejistou budoucnost lidstva, náhradu okoukaného ignorujícího Boha za fanatický kult techniky, převahu virtuální reality nad tou skutečnou a hlavně – stereotypnost sexu, z něhož se stal bezduchý akt, a vyhaslost lásky, která je v moderní civilizaci nadbytečná a na obtíž.
Nemůžeme si nevšimnout, že ač pan Chmelař uštědří občasný vulgarismus a odevšad na nás soptí vyzývavé, až skoro erotické ilustrace, tak básně vedou člověka k zamyšlení a sebereflexi. Pro někoho může být obsah do jisté míry nestravitelný, hlouběji přemýšlející člověk však za zrcadlem zhýralé obrazotvornosti nalezne kritiku všeho toho, co verše vyobrazují.Druhá část knihy se více než technikou zaobírá vyčpělostí lásky, ztrátou citu a náhradou sexu za něhu. Konec knihy je spíše melancholický – obklopují nás pocity marnosti, pesimismu a vůbec existencionalismu jako takového. Shledávám to jako umělecky velmi hodnotné.
Na úplném konci knihy narazíme na vcelku trefné aforismy, vtipné myšlenky a zajímavé citáty. Není však jasné, co všechno je dílem autora a co nikoliv. Na jednu stranu jsou aforismy příjemným překvapením, na druhou stranu nechápu, proč autor do své básnické sbírky zařazuje cizí výroky a myšlenky.
O jeden povedený aforismus se s vámi přeci jen podělím:
„Každá změna zaměstnání, bydliště nebo partnera je totéž jako přestěhování se ze Sodomy do Gomory.“
Z formálního hlediska se jedná o dosti kostrbatou chaotickou poezii. Rým je nepravidelný, neznělý, gramatický. Vzhledem k tomu, že vše dokresluje atmosféru přemodernizovanosti a sexuální omráčenosti, tak to výjimečně neshledávám na škodu. Psát o molochu lidské zaslepenosti pravidelným veršem a hudebním rýmem by – jak jistě sami uznáte – nebylo ono. Veškerá tato deviace poezie od normy na mě sice působí místy rušivým dojmem, ovšem možná je to rebelský záměr autora – že by pravda byla někde na pomezí?
Podle mého názoru je ale dílo také příliš dlouhé. Excelentní poutavé básně střídají ty méně dobré, které jsou tak trochu studenou sprchou. Pokud by se sbírka zkrátila o 30-50%, výsledek by jistě mohl být mnohem velkolepější.
Nejsem žádný puritán, ale přílišné vulgarismy mi vadily a opakující se sexuální výjevy přestaly být po čase vtipné. Inteligentní a ironická kritika má sklony měnit se v porno.
Nemohu však zapřít, že jsem byl knihou do jisté míry uchvácen a neotřelý záměr vykompenzuje většinu těchto nedostatků. Úžasným pobuřujícím básním vytýkajícím lidstvu jeho nedostatky v drzých vyobrazeních jistě odpustíme nahodilost formy a neúhlednost slohu.
Jak bych zhodnotil celkovou kvalitu této sbírky? Jedná se beze spolu o silné a velmi nadprůměrné dílo. Vzhledem k jeho kontroverzi jsem si nemohl odpustit kritiku některých pro mě těžko přijatelných bodů – třeba jsem staromódní. Přesto jsem se sbírkou pročítal se zaujetím a pan Chmelař si u mě zasloužil notnou dávkou básnického respektu.