Cukuru Tazaki – další Murakamiho váhavý hrdina

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 5. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Chtěli byste vědět, jak vás vnímá vaše okolí? Nebo raději ne? Možná byste byli potěšeni, ale bojíte se zklamání. Touha po uznání a strach z odmítnutí řídí naše životy. Hlavní hrdina románu Haruki Murakamiho Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování se podvědomě potýká s podobnými pocity a to dokazuje, že s jinými kulturami máme víc společného, než bychom předpokládali.

Cukuru Tazaki patřil na střední škole mezi pětici kamarádů. Jednoho dne však s ním ostatní přestanou komunikovat, aniž mu sdělí důvod. I když Cukuru studuje na vysoké a poté i pracuje mimo své bydliště, otevřená rána se nezahojí úplně. Po mnoha letech se za svými bývalými přáteli vypraví, aby se dozvěděl pravdu a aby se dokázal vyrovnat s minulostí.

Obliba románů a povídek Haruki Murakamiho vychází nejen z jeho vynikajícího vypravěčského talentu, kterým přiměje čtenáře, aby fascinovaně hltal text od první řádky. Pro Evropana je navíc lákavé zprostředkování života v moderním Japonsku, kterému stále ještě plně nerozumíme. Tlak, jímž současná japonská společnost působí na své lidi, přináší nebývale dramatické momenty, jichž využívají ve svých dílech i jiní autoři.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování lze v kontextu Murakamiho díla řadit k populárnímu Norskému dřevu. I v něm je hlavní hrdina dezorientován chováním svého okolí a dívka, kterou miluje, zůstává v zajetí psychické choroby, z níž nemá šanci uniknout. Stejně jako Tóru Watanabe, podobně jako Cukuru Tazaki, si nedokáže ujasnit, která z dívek ho vlastně sexuálně přitahuje a s kterou by chtěl strávit život.

Haruki Murakami stvořil už na počátku své tvorby typického mužského hlavního hrdinu a s ním – s velmi malými odchylkami – pracuje stále. Podrobněji se o tom zmiňuji v recenzi knihy Kronika ptáčka na klíček. Murakamiho hrdina vykazuje značnou dávku pasivity, neřeší problémy, dokud k tomu není přinucen jinými lidmi nebo okolnostmi. Tazakiho neakčnost však vytváří dramatický moment, napětí, které by neeskalovalo, pokud by si se svými kamarády promluvil upřímně a neprodleně.

Tazakiho léta putování jsou pouze symbolická. Pokud vůbec nějakou cestou prošel, pak byla psychická. I v tomto případě ji však neabsolvoval v době dospívání, ale v průběhu relativně krátké doby hledání pravdy o traumatickém zážitku z mládí. Léta putování jsou především odkazem na cyklus vrcholně romantických klavírních skladeb Ference Liszta. Hudba provází téměř všechny Murakamiho texty, ovšem pro Japonce je obdiv k vynikajícím skladatelům typický. U nich bychom se měli poučit o úctě k představitelům evropské kultury.

Čtenář, toužící po jednoznačném vysvětlení a konci, kde vše pochopí, bude zklamán. Ale pokud se již s Murakamiho texty setkal, bude s tím nejspíš počítat. Japonský autor koncipuje své romány i povídky jako výsek z plynoucího života a ten nelze uzavřít slovy: „A žili šťastně až do smrti.“ Pokud ovšem příběh smrtí nekončí. Otevřenost závěru autorovi neslouží jako výchozí bod budoucího pokračování, Murakami se ke svým hrdinům nevrací. Nejednoznačnost spíše provokuje čtenářovu fantazii a staví tak knihu na úroveň uměleckého díla, v němž si musí každý nalézt svou vlastní interpretaci a aktivně tak spolupracovat na jeho skutečné podobě.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování zcela postrádá mystickou a fantaskní složku, s níž umí autor tak bravurně pracovat. Stejně dobře však umí vystavět příběh založený na vztazích mezi mužem a ženou. Jeho hrdinové se sice v nich tak dobře neorientují, tápou, dělají špatná rozhodnutí i v situacích, které vypadají jednoduše, ale tím vzrůstá napětí a otevírají se různé alternativy. A i když nová kniha ničím nepřekvapí, stále potvrzuje, že Murakamiho stojí za to číst.

MURAKAMI, Haruki. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování. Vyd. 1. Praha: Odeon, 2015, 273 s. Světová knihovna (Odeon). ISBN 9788020716156.