Prázdnota opepřena ubohostí

• 

Recenze

Vytvořeno 27. 7. 2015 3:00

Autor: Štěpán Cháb

David Cronenberg je pojem. Sakra pojem. Cronenbergovy filmy jsou nedílnou součástí filmotéky náročnějšího diváka. V jeho snímcích lze nalézt snad každou (nejčastěji sexuální) úchylku, která je v lékařských análech zaznamenána. Jeho režisérská dovednost často trochu kulhá za tou scenáristickou, ale což, film je dílo audiovizuální. Lze tedy ukojit svůj vkus nad obrazem, když už ne nad příběhem. Na stará kolena Cronenberg, snad z dlouhé chvíle, sepsal román… a nepřevedl jej na filmová plátna. Chtěl zkusit zase jinou polohu. Proč ne. Kniha Konzumárium. Výsledek, u kterého si nejsem jistý, jestli bude dobré jej vítězoslavně podtrhnout, nebo přeškrtat červenou barvou jako chybu v materii existence.

Cronenberg má ve filmové činnosti obdobný problém jako například Jarmusch. Setkáte se v jejich filmech s nepatřičnou nudou a intelektuální prázdnotou, zatímco se režisér snaží diváka přesvědčit, že hledí přinejmenším na zfilmovaného Heideggera. Přičemž divák se nechává oklamat jen nůší prázdných řečí, tlacháním a jiným pojetím. A samozřejmě tvrzením, že Cronenberg je prostě pro náročnějšího diváka.

V literatuře ovšem takový přístup uplatnit nejde. Tam autorovi chybí ona filmová vizuální část a vyprávění děje je postaveno jen na slovech. Kdyby byla kniha scénářem a ten scénář by natočil právě Cronenberg, bylo by na co koukat. Ovšem, jak je zvykem, nebylo by vlastně nad čím až tak přemýšlet. Je to prostě Cronenberg, nuda zabalená do blyštivého celofánu.

Konzumárium je i přes výše řečené konzistentní. Nerozpadá se před očima čtenáře na velké množství nesourodých fragmentů, ale jde přímo k cíli, rozvíjejíc pouze dvě hlavní dějové linie. Linii reportérky, která jde díky své profesi po filozofovi, jenž si k obědu dal vlastní ženu. Druhou linií je pak part jejího partnera, taktéž reportéra, který, nakažen pohlavní chorobou, spolupracuje s věhlasným doktorem na sledování doktorovy vlastní dcery, která za pomoci pinzety pojídá samu sebe. Po kouscích. Ovšem i přes nadějné torzo příběhu se bohužel naplnilo výše řečené. Autor se plácal v knize s bezradností a z části i s planým plkáním.

Ano, ke knize přitáhne nejspíš samotné jméno Cronenberg. Pojem. Nadstavba. Reklamní tahák par excellence, který nepotřebuje žádnou další podporu. Bizarnost v knize? Dejte to sem! Ovšem až na samotné pojídání lidského masa, není na knize bizarního nic. Jen kumštýřsky, ale trochu nezáživně budovaný děj, který tady začne a tady zase skončí. Katarze taková nijaká, průběh takový nijaký. A i při tom sexuálním pnutí, které se v knize občas mihne a které by mělo být Cronenbergovi vlastní, se fiktivní kamera zaměří na pozorování spár v omítce, nikoliv na funící těla spojená v aktu lásky.

Cronenberg popsal konzumní společnost. Konzumní společnost blbců a konzumní společnost vyšších sfér. Jedno vykreslil jako fascinaci značkami zboží. Takovou tu prázdnotu, která diktuje a nařizuje pořídit si nejnovější typ toho i toho. Vykreslil konzumní spodinu jako neschopnou citu, jako prázdnou skořápku, která chce, hodně chce, ale nedokáže nic dát. Spodinu uvolněných mravů, neschopnou pevných vztahů, toužící po lásce, ale neschopné někoho dlouhodoběji, tedy déle než na jeden sexuální styk, snést blízko u sebe. Druhou linií kritiky je pak konzum vyšších vrstev. Intelektuálů. Těch, kteří by měli umravňovat ostatní společnost, dávat jí cíl, smysl. Ta byla vypsána jako neschopnost cokoliv dalšího říct. Jako společnost do sebe zahleděných sobců, kteří řeší už jen vlastní hnutí organizmu, nejlépe samozřejmě reprodukčních orgánů. Doba plná banality. Doba bez vlastní filozofie. Doba bez budoucnosti, jen s minulostí, kterou ovšem pohrdá, protože velká minulost ukazuje příliš důrazně na malou a neschopnou přítomnost. Obě mají pak něco společného. Fascinaci technickým vývojem lidstva. Onou náhradou Boha. Ale je technický vývoj schopný zajistit dovoz morálky do lidského chování? Očividně nikoliv.

Jak se praví v bratrech Karamazovech – kde není Boha, tam je vše dovoleno.

Myšlenky zapředené do nudného děje. Toť Konzumárium Davida Cronenberga. Stojí za to knihu si přečíst, jen po dočtení budete mít neodbytný pocit, že jste čtením přišli o kus života. Jako žitím v této prázdné době bez vlastní filosofie a cíle.

CRONENBERG, David. Konzumárium, Vyd. 1, Praha. Argo, 2015, 280 s. ISBN 978-80-257-1430-0.