Tajemný příběh Petrových mozaik pokračuje

• 

Recenze

Vytvořeno 28. 7. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

O záhadných artefaktech jsme se mohli dočíst už v předchozích knihách Karla C. Griga Třetí kaple a Petrovy mozaiky (recenze zde). Další knihou autor v příběhu pokračuje, aby některé věci vysvětlil a jinými opět čtenáři zamotal hlavu. Hadí dcera již svým názvem naznačuje, kam se autor ve svém vyprávění ubírá.

„Proč si všichni dávají hmyzí jména?“ ptá se hrdina jedné z béčkových napodobenin Indiana Jonese. Já dodávám, že hadí k nim také patří. Proto mi titul knihy Karla C. Griga trochu evokuje filmy, v nichž odvážný záhadolog čelí nejen nástrahám, jimiž jsou obestřeny vzácné historické artefakty, ale i škorpioním, chřestýším či pavoučím bratrstvům, pídícím se po těch samých předmětech, neboť jen ty zajistí vládu nad světem. Dosud mi však nedošlo, proč tyto party plýtvají energií kvůli vlastnictví malé vyrabované planetky a několika miliardám neschopných hladových krků. K tomuto dojmu přispívá i anotace, v níž se hovoří o tajemných mýtech dávných věků.

Ovšem kniha Hadí dcera – stejně jako Petrovy mozaiky, je především detektivka, ne pokleslý dobrodružný román, i když z předchozího odstavce by čtenář mohl takového dojmu nabýt. Jeho prvky tam jsou, nepopírám, ale v mezích dobrého vkusu. Hlavní hrdina se opět zaplétá do složitých záhad, v jejichž pozadí jsou znovu mozaiky rodiny Plichtovy. Tentokrát se ale mystický motiv dostává víc do popředí, o mozaikách se opakovaně hovoří jako o předmětech umožňujících vyvolat ďábla. A autor připomíná ještě jednou záhadu, která dala knize titul – rod hadích dcer, táhnoucí se až k Lilith, bájné první ženě Adamově.

Hlavní hrdina knihy se pohybuje v cizích zemích jako doma, představuje moderního člověka, kterých není v naší zemi mnoho, vybaveného dostatečnou znalostí cizích jazyků natolik, aby mohl volně komunikovat, s nepříliš pevnými pouty k domovu. Je ve věku, kdy se do románových hrdinů zpravidla zamilovávají velmi mladé dívky. Autor však svému hrdinovi ponechává hodně pochybností o budoucnosti takového vztahu. I Welmoed – dívka, o níž je řeč – není pravou hrdinkou dobrodružných románů. Nebezpečí ji neláká, má obyčejný, lidský strach.

Hadí dcera představuje kombinaci detektivky, textu s mystickou tematikou i románu o lásce. Stejně jako v Petrových mozaikách postrádám větší využití faktů o architektuře. Nepovažuji to za chybu a už vůbec nechci autorovi naznačit, že by měl psát jako Urban v Santiniho jazyku, ale když je už profesí architekt, mohl by čtenáře trochu více poučit. Úvod kapitol tvoří zdánlivě nesouvisející pojednání, čtenář však brzy pochopí, že se vztahují přímo k následujícímu ději. Autor tím trochu prozradí, co se bude dít, ale dá k dispozici zajímavé informace, o nichž člověk toho obvykle neví.

Kniha Karla C. Griga je spíše odpočinkovou, pohodovou četbou. Přestože navazuje na předchozí romány, lze ji číst samostatně, vše potřebné se čtenář postupně dozví. Pořadí – třetí kniha – by naznačovalo, že bude uzavírat trilogii. Závěr tomu nenasvědčuje, příběh je sice uzavřený, ale některé motivy by bylo možné dále rozvíjet. Přeji tedy autorovi inspiraci, která by mu umožnila napsat další knihu, věnovanou svému hrdinovi i věcem, které mohou, ale nemusí mít mystický význam.

GRIG, Karel C. Hadí dcera. Zlín: Kniha Zlín, 2015, 206 s. ISBN 978-80-7473-312-3.