Další pohádky Pavla Drozda

• 

Recenze

Vytvořeno 9. 8. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Pavel Drozd se na literární scénu vrací další knihou povídek. V roce 2011 vydal sbírku Za devatero větami v podtitulu označenou jako postmoderní pohádky (recenze zde). I tentokrát se v podtitulu ocitl výraz „pohádky“ – Trvalé bydliště v hodinovém hotelu: pohádky o lásce.

Záliba Pavla Drozda v pohádkách se neprojevuje pouze v názvech, stejně jako v první sbírce se odráží ve vypravěčském stylu, kdy často tíhne ke shovívavému tónu, oslovujíce své posluchače téměř jako Pan Hajaja v rozhlasovém večerníčku. Neříká sice výslovně „milé děti, budu vám vyprávět pohádku…“, ale v podtextu je tento přístup dobře cítit.

Čtrnáct povídek, tvořících sbírku Trvalé bydliště v hodinovém hotelu, se věnují vnitřnímu životu svých hrdinů, mužů i žen různého věku. Naďa z úvodní povídky Poslední den Naděždy T. vzpomíná na svůj život, zejména na nepodařený vztah s ambiciózním a bezohledným Jankem. Přes název, odkazující na smrt, není konec tak fatální. Nu, pohádka. Tvrdý oříšek pro Popelku staví realitu do kontrastu s pohádkou o princi na bílém koni a s kurzy vydělávajícími na lidské touze dozvědět se něco o sobě a dokázat tak něco se svým životem udělat.

Moře odhaluje marné touhy stárnoucího a osamělého bezvýznamného spisovatele. Liška, hlavní hrdinka povídky Podzemka, se v jednom zvláštním okamžiku dostane možnosti vést pomyslný dialog se svým otcem. Hudba provází zápisky nalezené v babiččině pozůstalosti v povídce Nocturno Es dur. Vane z ní nostalgie předminulého století i snaha žen uchopit v té době život do vlastních rukou. Žert má s Kunderovým textem společný pouze název. Jde o hledání vztahů, opakování stejných chyb.

Příští léto je okořeněno cestou do nitra záhadné knihy téměř v Ajvazově stylu. S vyloučením veřejnosti kombinuje skutečný dialog s vnitřními monology Dany a Roberta. Každá replika evokuje myšlenku odhalující pozadí jejich bývalého vztahu. Ukázka povídky našla místo na přebalu knihy. Lublaňská ofenziva opět obsahuje fiktivní dialog tentokrát dcery s matkou. Objevují se v něm nevyřešené problémy, věty, které si nikdy z očí do očí nedokázaly říct. Pan dvorní rada promine se z ostatních povídek vymyká. Nejen formou, je psána jako divadelní hra, ale i tématem. Neřeší totiž prioritně vztahy, ale osobní zodpovědnost.

Maddalena ai piedi můžeme brát jako osobní zpověď stárnoucího kněze. Ani jemu se nevyhýbají obyčejné lidské starosti a city. Pokud promarníme šanci na lepší a hodnotnější život, je to naše věc. Ale když se na to musí dívat matka a znovu prožívat to zklamání, přestává to být věcí soukromou. To je námět povídky Anděl smrti. MUDr. C. je výbornou studií rozporu vystupovávání intelektuála v tisku a v soukromí. Filozof, který se ve svých knihách profiluje jako chápavý a moudrý člověk, se ve skutečnosti chová jako hašteřivý, malicherný intrikán. Závěrem Pavel Drozd uvádí pohádku naruby – Příjezd vlaku. Začíná šťastným koncem, ale její pokračování má hořkou příchuť, příliš se podobá mnoha obyčejným životům.

Povídky sbírky Trvalé bydliště v hodinovém hotelu mají vždy poněkud pomalejší rozjezd. Úvod je důkladný, věnuje se detailům, jejichž význam se ujasní až později. Teprve pak se autor propracovává k ději a pointě. Přes „pohádky“ uvedené v podtitulu, jsou témata ze života. Tím pravděpodobně autor nechce naznačit, že by náš obvyklý život byl pohádce podobný, ale ani pohádky nemusejí být laskavé. Navíc je v nich obsaženo i potenciální pokračování, a to není nikdy „žili šťastně až do smrti“.

DROZD, Pavel. Trvalé bydliště v hodinovém hotelu: pohádky o lásce. Vydání první. Praha: Novela bohemica, 2015, 221 stran. Vlny (Novela bohemica). ISBN 978-80-87683-46-0.