Hudba jako životní poslání

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 8. 2015 3:00

Autor: Tereza Zítková

Robert i Klára Schumannovi byli hudebními génii. Jejich hudba okouzlovala dříve a je obdivovaná i v dnešní době. Jak a kde se seznámili a co všechno museli udělat pro to, aby se stali slavnými, vám bude vyprávět Elizabeth Subercaseauxová ve své knize nazvané Robert Schumann: Hudba pro Kláru, kterou vydalo nakladatelství Metafora v roce 2015.

Ve chvíli, kdy se potkali, byla Klára ještě dítětem a Robert byl právě začínající hudebník, který přišel do jejich domu, aby se učil od jejího otce. Klára je nadějná mladá virtuoska, z níž chce otec vychovat klavíristku, kterou bude znát celý svět. Proto má Klára velmi přísný denní režim. Pravidelně vstává, cvičí nejen na klavír, ale i tělocvik a samozřejmě žádné ponocování. Do chvíle, než pozná Roberta, žije svůj předem nalinkovaný život poměrně šťastně. Na nic si nestěžuje, těší ji cesty do zahraničí, miluje potlesk publika a doufá, že se stane opravdu slavnou. Robert je i přes své mládí celkem nešťastný člověk. Po smrti otce, jenž ho vedl k hudbě, musí poslechnout svou matku a jít studovat právnickou školu. Časem ale zjistí, že opravdu nemůže předstírat, že je někým jiným, a své rodině se postaví. Začne se tedy učit u vybraných hudebníků. Aby toho nebylo málo, tak ho na jeho životní cestě neustále doprovází stín smrti. Nejdřív umře jeho matka, pak i bratr a milovaná švagrová, v neposlední řadě i jeho nejbližší přítel. Svůj žal se pak snaží vyjádřit ve své hudbě. A i když se se smutkem snaží bojovat tímto způsobem, často mu způsobuje velkou bolest, se kterou často bohužel neumí bojovat.

I přes devítiletý věkový rozdíl se do sebe ti dva zamilují a vypadá to, že jejich život bude pokračovat jako příběh z červené knihovny. Jsou oba mladí, zamilovaní a mají nakročeno k úspěšné kariéře, svět jim doslova leží u nohou. Do jejich idyly ale zasahují i problémy a překážky, kterým se musí postavit. Od nesouhlasu Klářina otce se svatbou, přes stálé cestování a zanedbávání jejich dětí, až k utrpení geniálně-choré mysli.
   
V knize se střídají dva vypravěči, Klára a Robert. Když jsou oba staří, vzpomínají s láskou na dobu, kdy žili spolu. Usmívají se při vzpomínkách na chvilky, kdy se jim něco povedlo, a ukápne jim slza při momentech, kdy jim osud nepřál. Jejich děti rády poslouchají, jak se jejich rodiče stali slavnými, i přesto, že to ve svém dětství nedokázali ocenit. Chtěly je mít doma. Chtěly své rodiče, kteří by se s nimi mazlili, hráli si s nimi a byli tu pro ně. A i když jako dospělí pochopili, že jejich rodiče jsou jiní, nesou si tuhle křivdu životem dál.
   
Elizabeth Subercaseauxová je pravnučkou Roberta a Kláry Schumannových, jelikož často ve svém dětství poslouchávala příběhy o svých slavných předcích, chtěla o nich napsat knihu. Nejdříve je ale potřebovala pořádně poznat. Čtyři roky tedy zkoumala, sbírala materiál a pročítala písemnosti. A pak napsala životopisný román, přinášející čtenářům příběh plný intimních detailů a pikantností.
   
Knihu doporučuji obdivovatelům těchto dvou umělců, ale i čtenářům, kteří si oblíbili edici životopisů nakladatelství Metafora. Nejsou to jen holá fakta, jsou to opravdové životy.

SUBERCASEAUXOVÁ, Elizabeth. Robert Schumann: Hudba pro Kláru. Praha: Metafora, 2015. ISBN 978-80-7359-433-6, 352 s.