Recenze: Jakub Mařík – Drsné sny

• 

Vytvořeno 22. 10. 2015 3:00

Autor: Jitka Culková

Sepsání šestého dílu série Kladivo na čaroděje se ujal Jakub Mařík, pro kterého je samostatná kniha v této urban fantasy sérii premiérou na poli delších literárních útvarů. Mařík zatím publikoval pouze povídky, Drsné sny jsou jeho první novelou a hned velmi vydařenou. V ostré konkurenci ostatních kolegů spolutvůrců Kladiva na čaroděje obstál s noblesou. Maříkova pozice byla zkomplikována i tím, že předchozí díl napsal sám tvůrce série Jiří Pavlovský. O to větší je Maříkův úspěch.

Drsné sny mixují urban fantasy, která je výchozím žánrem této série, s hororovou detektivkou s prvky military. Ani v této části nechybí humor a vtipné hláškování. Originálně a humorně je pojato nakupování v supermarketu a následný úprk před důchodci. To, z čeho si dělá legraci většina národa mladší pětašedesáti let, se v této knize zhmotní opravdu vtipným a strašidelným způsobem.

Tentokrát se Felixův tým na řešení případu podílí společně. Zadavatelem je nastrčená figurka a stopy vedou až k samotnému šéfovi démonů Rashilovi. Vyšetřování zavede partu paranormálních detektivů do Prokopského údolí, kde se skrývá vojenská základna. Příběh ubíhá rychlým tempem, jak už jsme u Felixových dobrodružství zvyklí, vtip a lehkost čtení pocitově děj ještě urychluje.
 
A co se tedy v té Praze děje tentokrát? Lidé sní. Ale nejsou to sny v peřinách o jednorožcích, ale v bdělém stavu a hlavní hrdinou snů je podivný chlápek v safari klobouku. A jako bonus na vás vyskočí všichni lidé, kterým jste v minulosti ublížili, a to vše ve vás vyvolá opravdu velký vztek. Zkrátka nic pro slabé povahy. Stačí, když vám někdo sní svačinu, pod vlivem „snů“ je to zločin hodný trestu smrti.

V tomto díle dostane Klaudie prostor projevit své zvláštní nadání a představí se nám (i zbytku týmu) v novém světle. A že to bude stát za to. Klaudie s uslzenýma očima a batikovanou sukní je pryč a místo ní se objevuje Klaudie, se kterou si není radno zahrávat. Dojem udělá i na Vincence, a to, jak znalci této série potvrdí, je opravdu velké uznání. Naopak Walter se projeví jako vždy, tedy zbaběle, třeba nás jeho comingout teprve čeká.

Mařík zachovává charaktery hlavních hrdinů a ten Klaudiin chytře a zábavně rozvíjí. Není to drastické a výborně tato malá metamorfóza zapadá do schopnosti Klaudiina vciťování. Vincenc tu má honičku v autě, Walter bojácnou scénku a Felix je stále vtipný sympaťák. Tento díl se zkrátka povedl a nezbývá než držet palce, aby tak dopadl i díl sedmý s názvem Síť přízraků od Ondřeje S. Nečase, který už v sérii zabodoval dílem Kruté stroje.

Ukázka z knihy:

„Vy asi nevíte, kdo jsem, že ne?“
„Samozřejmě, že vím, pane Jonáši.“ Zvláštní, jak snadno změnou tónu posunula druhého pana na opačný konec úctyhodnosti. „Vím, kdo jste, co jste zač a že vás v brzké době čeká radostná událost.“ Recepční se Felixovi podívala na břicho. „Už začal kopat?“
Kdybych ji zastřelil a zkusil to hodit na VVK, prošlo by mi to?
„A vzkaz byste mu vyřídila?“ zeptal se.
„Možná,“ řekla recepční a její úsměv vzbuzoval asi tolik důvěry jako bulharský skořápkář. [1]

[1] MAŘÍK, Jakub. Drsné sny. Praha: Epocha, 2014, 160 s. ISBN 978-80-7425-197-9. Str. 71.