Recenze: Ernest Cline – Ready Player One

• 

Vytvořeno 14. 2. 2016 2:00

Autor: Iveta Lužná

Jen si to představte. Svět nedaleké budoucnosti utápějící se v krizi energetické, ekologické a kdo-ví-ještě-jaké. Virtuální realita propracovaná do sebemenšího detailu. Simulace lákavější než realita, skutečnější než bezútěšný život. Budoucnost, v níž vyřvávají osmdesátkové hity, sci-fi, v němž (nejen) puberťáci ujíždí na dnes už zapadlých seriálech a v hluboké noci paří Pac-Mana. Proč to? Přece aby našli ukrytý poklad. Vítejte v OASIS!

 

Wade Watts žije na nuzné periferii velkého města, a pokud se zrovna nesnaží něco vydělat, veškerý čas tráví v dodávce skryté na vrakovišti. Lépe řečeno – tráví ho v nepřeberných možnostech virtuálního světa OASIS, který funguje jako zábavní portál, sociální síť, vzdělávací program, hra na hrdiny, přenosné pracoviště a všecko možné, co si můžete představit. Když se napojíte, můžete jít ráno do školy, v přestávkách pokecat s kamarády z druhého konce světa a odpoledne se třeba teleportujete na fantasy planetu, kde pobijete pár orků, nebo navštívíte diskotéku, kde si zatrsáte ve stavu beztíže – a to vše fyzicky pocítíte na vlastní kůži díky potřebnému vybavení. Pokud ovšem na to máte, což není zrovna Wadeův případ.

Když se roznese, že tvůrce této virtuální reality do ní před smrtí ukryl veškeré své (naprosto reálné) jmění, přestává být pobyt v OASIS bezcílným potulováním. Každý chce najít miliardový easter egg.

Snad jedinou věcí, která z Anorakova almanachu jednoznačně vyplývala, bylo, že pro nalezení vejce je nezbytná důkladná obeznámenost s nejrůznějšími Hallidayovými posedlostmi. To mělo za následek celosvětovou fascinaci popkulturou osmdesátých let dvacátého století. (…) Roku 2041 zase frčela pankáčská číra a džíny plísňáky a hudebním žebříčkům dominovaly coververze populárních písňových hitů z osmdesátých let. [1]

Také Wade se stává „gunterem“, honcem za lepšími zítřky. Děj se soustředí právě kolem zpočátku beznadějného honu za pokladem, který však postupem děje graduje nejen ve virtuálním světě, ale i v tom vnějším, polozapomenutém, skutečném.

Co lze od knihy očekávat? Napínavý příběh, který je takřka stejně návykový, jako pro hrdiny jejich hra, a poutavé nové prostředí. Virtuální realita, plná fantasticky neomezených možností, v příběhu samozřejmě převládá, i vnější život je však v několika scénách zajímavě vykreslen.

Samotný děj je vcelku jednoduchý a nekomplikovaný, zhruba strukturovaný podle herních levelů. Najdeme v něm akci i romantiku. Svět knihy působí černobíle, postavy pečlivě plní své role a jejich vývoj lze od začátku neomylně předvídat. To ale nemusí být na škodu, pokud se čtenář vžije do role hráče či pozorovatele a bude si pouze užívat briskní jízdu bez zbytečných odboček. Vždyť je to nakonec především drsnější „pohádka“ o jedné počítačové hře, v níž nechybí ani závěrečné ponaučení do života. Protože virtuální realita může sice poskytnout úlevu od skutečnosti, ale nedá se v ní doopravdy žít, i když to tak zprvu může působit.

Pro příznivce let osmdesátých jsou přidanou hodnotou nesčetné odkazy na oblíbenou hudbu a filmy, které tvoří nedílnou součást děje. Ačkoli mnohé atributy knihy jsou známé z jiných literárních i filmových sci-fi děl, je to právě propojenost s odkazy na minulost, která činí román jedinečným. Postapokalyptická budoucnost ani boje ve virtuální realitě nejsou pro čtenáře ničím novým, zřídka jsou však provázeny tolika popkulturními odkazy.

Závěrem nelze pominout fakt, že se chystá zfilmování knihy, kterého se ujme Steven Spielberg. Jistě je na co se těšit.

[1] CLINE, Ernest: Ready Player One. Vyd. 1. Brno: Jota 2012, 512 s. ISBN 978-80-7462-074-4. Str. 16.