Recenze: Mike Tucker – Doctor Who: Roj hrůzy

• 

Vytvořeno 2. 5. 2016 1:00

Autor: Jitka Culková

Nakladatelství Jota přichází s novým dobrodružstvím Doctora Who, tentokrát se za klávesnici usadil Mike Tucker. I nyní se volba autora podařila. Tucker svůj příspěvek do univerza knižního Doktora pojmenoval Roj hrůzy a příběh se téměř výhradně odehrává na Zemi. Ale co by to bylo za Doktorovo dobrodružství bez výletů po galaxii a návštěvy mimozemšťanů. Nechybí ani Doktorova společnice Clara, TARDIS a sonický šroubovák. Dobrodružství může začít!

Clara si zvyká na novou Doktorovu tvář a je trochu zklamaná, když ji místo slíbeného dobrodružství vysadí na anglickém venkově. Stará dobrá nudná planeta Země. Což si myslí přesně do chvíle, než narazí na pavučinu velikosti osobního auta. Samotná pavučina tak strašidelná není, hrůzné je spíš vědomí, jak velký musel být pavouk, který něco podobného zvládl. A aby toho nebylo málo, v pavučině čeká na pavouka svačinka. A moucha to není. 

Kromě obřích pavouků se v malé ospalé vesničce objevuje i jiný hmyz neobvyklé velikosti, vše to začalo za druhé světové války. A TARDIS je kromě vesmírné lodě i stroj času. Dvanáctý Doktor není takové třeštidlo jako jedenáctka, proto se jeho vyšetřování obejde bez neustálého pobíhání a bláznivých honiček. Ale na útěky dojde. Milovníci Indiany Jonese si přijdou na své v řadě narážek. Ono nacisti a tajemné posvátné kameny po Indym přímo volají. 

Tucker vymyslel chytrý příběh s odkazy na jiná kultovní díla. Co se mu naopak moc nepovedlo, bylo vystižení Clary. Sice má v příběhu hodně prostoru a důležitou roli, ale její charakter se do knihy neotiskl. Je zaměnitelná za jakoukoli jinou ženu. Sem tam se Tucker snaží udělat z ní něco víc, vždyť je přece Doktorova společnice, a prostředky, které k tomu používá, nejsou příliš nápadité. Jde hlavně o přímou řeč, jedna z postav se o Claře vyjádří jako o výjimečné. Další se na Claru podívá a prohlásí, „Ty jsi jiná než my“. Proč to tak je, ale není z Clařina jednání patrné. Odvážný, až neproveditelný čin provede jeden. 

I tento autor dodržuje Doktorův odpor ke zbraním a násilí. Doktor díky tomu působí známě a netypicky. Jako mimozemšťan, kterým je.  

Citace: 
„Plukovníkovi?“ Doktorův hlas byl rázem mrazivý jak led. 
„Tak tak – plukovníku Dickinsonovi na armádní základně ve Warminsteru.“ 
Doktor zavřel oči. „Ne, ne, ne, ne, ne… Proč byste něco takového dělal?“ 
„Co jako?“ 
„Pletl do toho armádu!“ 
„Nestačí, že nám po polích běhá obří pavouk a zabíjí lidi? Koho jinýho jsem měl zavolat? Místní zoologickou?“ 
„Přesně tak!“ vykřikl Doktor. „To by byl mnohem rozumnější nápad! Ti by se ho aspoň pokusili odchytit, a ne zastřelit. Na co nám bude mrtvý?“ (str. 42) 

Nakladatelství Jota si zaslouží dík, že vydává příběhy Doctora Who s tak častou frekvencí, zvláště s přihlédnutím k seriálovému dění, resp. ročnímu tichu. Čeští fanoušci tak nemusejí propadat beznaději. Čekání na desátou řadu je s knižním Doktorem hned o něco radostnější.