Recenze: Martin Moravec – Enter, mami!

• 

Vytvořeno 4. 8. 2016 1:00

Autor: Tereza Zítková

Martin Moravec působí v magazínu Mladé Fronty DNES již deset let. Za tu dobu napsal neskutečné množství úvodníků, kterými baví své pravidelné čtenáře. Díky nim také vyšel soubor 250 sloupků souborně v knize Enter, mami!

 

Ve chvíli, kdy se Martin Moravec rozhodl stát novinářem, jeho maminka i učitel fyziky lomili rukama nad tím, jaké povolání si to vybral. On se ale nenechal odradit a už v šestnácti letech začal pozvolna pracovat v redakci Orlických novin. Postupně se vypracovával až do své nynější pozice šéfredaktora magazínu MF DNES, kde působí s krátkou přestávkou už dlouhých deset let. Kromě vedení magazínu má i milou povinnost přivítat se se svými čtenáři ve svém sloupku. Jsou to příběhy, ve kterých se může ocitnout kdokoliv z nás. Jsou většinou zábavné a občas se v nich objeví i námět k zamyšlení.

I když by se mohlo zdát, že číst deset let starý sloupek je k ničemu, protože čtenář nezná kontext, není to pravda. V případě sloupků Martina Moravce se „chytá“ každý čtenář. Jsou to sloupky o situacích, osobnostech i událostech, které skoro každý čtenář pamatuje a pokud ne, možná ho to povzbudí k dohledání dalších informací. Mnoho sloupků také reflektuje běžné okamžiky života, které nezávisí na dobovém kontextu. Patří mezi ně takové, ve kterých autor píše o povinném zkoušení dárků o Vánocích, o ženách, vaření či o problémech se jménem Martin. 

Mě velice bavily ty sloupky, které byly věnované českému jazyku. Jako matka na mateřské dovolené se často účastním internetových diskuzí a nestačím se divit, jak se mnohé ženy vyjadřují. A mnohokrát se stydím za to, jak tato internetová mluva proniká i do běžně vedené konverzace. Proto jsem se u těchto článků zasmála nejvíc a často až plakala nad tím, že má autor bohužel pravdu.

Byla jiná doba. Neměl jsem mikču z gapíku ani luxusní čvachtu z domácí pekošky. Stačilo mi masínko s brkaší a hrašulajda. Když toho mocinky zbylo, nemusela už mamča vařit manžovi. (str. 127)

Kdybych psal sloupečky jako nedávno, plné hezoučkých slovíček, čtenáři by mě asi lavískovali. Jakože mrtě lavískovali. Dostal jsem hafo vymazlených mejlíků, písli jste mi i dopísky, lajkli jste naše stránečky na fejsku a taky hlasovali o nejvymazlenější slovíčko na webíku. (str. 87)

Královsky jsem se také bavila nad články na téma rozdíly mezi muži a ženami. Každý z nás se dostal do situace, kdy přemýšlel, jestli dotyčný partner v konverzaci nepochází z jiné planety. Nepochází, jen je jiného pohlaví.

Každý čtenář si tedy najde zajisté téma, které ho bude bavit víc a ve kterém najde zalíbení.  Já jsem na všech příspěvcích ocenila hlavně fakt, že jejich autor má přehled v aktuálním dění a umí pohotově zareagovat. Zároveň ale dbá na to, aby se dotýkal jen témat lehčích, a nedělá si legraci z ničeho tragického. A v neposlední řadě také nesmím opomenout jeho cit pro jazyk. Jeho čeština je příjemná, hezky se čte a člověk nemusí mít strach, že něčemu nebude rozumět.

Předmluvu ke knize napsal známý herec a bavič Jakub Kohák a s humorem jemu vlastním popsal dokonale pocity, které jsem já cítila při čtení těchto drobných postřehů. Věřím, že stejně jako já se pobaví i spousta dalších čtenářů. A doufám, že se panu Moravcovi na ni dostane víc kladných reakcí, než těch špatných. I když každý názor se počítá, nebo ne?