
Rodinná sága z 19. století, která ukazuje, jak nevinné dětské hry mohou ovlivnit osudy celé rodiny. Poznejte historické mezníky této doby a zjistěte, jak ovlivňovaly myšlení a jednání hlavních hrdinů. Sledujte životy hlavních hrdinek – prababičky, babičky, matky a dcery – a objevte, jaké prokletí je spojuje.
Román Rodinné prokletí, v originále Leonore und ihre Töchter, což podle mě mnohem víc vystihuje jeho samotnou podstatu, nás zavádí do Francie a Německa v 19. století. Autorka zvolila zvláštní styl vyprávění. Rozdělila knihu na šest dílů, přičemž začíná v roce 1900, kdy se seznámíme s nejmladšími členkami rodiny – Dorou a její dcerou Nanette. V Paříži právě začíná světová výstava a celá Francie i okolní státy žijí pokrokem a uměním, který představuje. Příslibem skvělé budoucnosti… Dora to však sotva vnímá. Zjistila právě, že je podváděna manželem, a jakoby to nestačilo, Gustav ji opustí a odstěhuje se za milenkou. Vystaví ji tak skandálu a veřejnému pokoření. Nanette poznává mladého bohatého muže, který se jí stane průvodcem po výstavě a do kterého se rychle zamiluje. Něco jí však na mladíkovi nesedí. Straní se jí? Nebo jí něco tají? Každá z žen se potýká s vlastními problémy, když je navštíví babička Matilda a začne vyprávět svůj životní příběh.
Následuje druhý díl, který nás přenese do Düsseldorfu v roce 1848. Tam poznáme mladičkou Matildu a tragédii, která se jí v mládí stala a zcela ovlivnila její budoucnost. Co se stalo, že se stala chladnokrevnou obchodnicí a lásce dala přednost před rozumem a jistotou? Abychom pochopili Matildino jednání, je třeba jít ještě hlouběji do minulosti. K samému jádru problému. K tomu, co prožila v dětství její matka, otec a dívka, se kterou se tehdy přátelili. To nám odhalí další dva díly, třetí, zasahující až do roku 1813, a čtvrtý, odehrávající se o deset let později, v roce 1823. I když už pak čtenář zná téměř všechno podstatné, přece jen je třeba vrátit se zpět k Matildě a zjistit, jak vše pokračovalo. A jelikož je nutné celý příběh uzavřít, končí kniha opět v roce 1900, kde se dozvídáme, jak to celé s ženami v této osudem pronásledované rodině skončilo.
Snad mi odpustíte rozvláčný popis obsahu, který ale zase tak moc o obsahu neprozrazuje. To totiž není žádoucí. Bylo však potřeba vysvětlit, jak autorka postupovala a jak odhalovala jednotlivé důležité momenty a události. I když se to může zdát na první pohled složité, Mayerová píše tak, že ani na chvilku knihu neodložíte. Už po prvních řádcích se vžijete do dalšího a dalšího dílu a poznáváte tak jednotlivé členy rodiny.
Kromě příběhu samotného se dozvíte spoustu informací o lidech v 19. století. Jak žili, jak moc se lišily společenské vrstvy a jaké bylo dilema, když se začaly mísit. Co znamenal hřích v očích veřejnosti a jak snadné bylo uvěřit pověrám, když navíc ve všem figurovala pevná víra a pravidelná návštěva kostela. Pochopíme, že jinak se žilo a myslelo na vesnici a jiný byl život ve městě. Jak se protloukali a o obživu bojovali pařížští umělci, jak se kdo díval na sufražetky, jak byla jejich shromáždění přijímána a konečně jaké nadšení a očekávání přinášela svým návštěvníkům pařížská světová výstava v roce 1900.
19. století, jeho kulturu, každodennost, politiku a vůbec ducha té doby autorka vystihla naprosto skvěle. I čtenář, který nemá o té době velké povědomí, se dokáže ponořit do autorčina světa a prožít příběh s hlavními hrdinkami. Problém bych viděla ve schématu, který autorka zvolila a který jsem výše popsala. Připadal mi chaotický a příliš od sebe odděloval jednotlivé osudy žen, takže jsem si ve výsledku nedokázala příběh představit jako jeden celek. Ovlivnilo to tak můj dojem z knihy, nepřítomnost jakýchkoli emocí i celkovou spokojenost s příběhem. Přestože nebyl nijak zvlášť složitý, byl příliš roztříštěný a plochý. Nedokázala jsem se začíst do hloubky a odhalovat jednotlivé vrstvy. I když si autorka dala práci a tyto vrstvy sama vytvořila rozdělením knihy na jednotlivé díly, nepřipadaly mi dostatečně přesvědčivé.
Z knížky mám nakonec rozporuplné pocity. Byl by to krásný dojemný příběh, kdyby byl jinak napsaný a poskládaný. Vzhledem ke kvalitě historické části celého příběhu je to velká škoda.