
Severní vítr nám opět přivál příležitost přečíst si detektivku autora pocházejícího z oblíbené severské líhně. Tentokrát se jedná o pokračování série s detektivem Holgerem Munchem, které pod názvem Sova vydalo nakladatelství Plus. Autorem je Frode Sander Øien píšící pod pseudonymem Samuel Bjørk.
Čtenáři tak opět dostali možnost setkat se s poněkud nestandardním vyšetřovacím týmem, se kterým se seznámili v prvním románu V lese visí anděl. Recenzi publikovanou na stránkách VašeLiteratura.cz si můžete přečíst zde.
I ve druhé Bjørkově knize se objevuje starší, introvertní vyšetřovatel Holger Munch a jeho problémová kolegyně Mia Krugerová, která se dosud nevyrovnala se smrtí své sestry – dvojčete. A jen díky Holgerovi je ještě naživu, naštěstí se mu podařilo vždy přijít včas a zabránit jejím sebevražedným úmyslům.
A jaký případ mají objasnit? Bizarní. Na louce v lůžku vystlaném sovími pery bylo nalezeno tělo mrtvé dívky naaranžované do tvaru pentagramu. Jak se později ukázalo, jednalo se o děvče, které žilo v domově pro problémovou mládež. Vyšetřování se rozbíhá pozvolna, spousta textu je věnována osobním problémům policistů, Holgerova bývalá manželka se bude vdávat, Mia má sebevražedné sklony a Curry prohrál úspory v pokeru. Výraznější posun při vyšetřování nastává až ve chvíli, kdy je bývalému hackerovi Gabrielovi, nyní pracujícímu pro policii, předán Skunkem – stále aktivním hackerem – drsný film. Zachycuje vězněnou dívku přinucenou běhat ve speciálním kole, aby jí na podlahu vypadlo aspoň pár granulí pro zvířata a nezemřela hladem. V pozadí filmu policisté objeví tajemnou postavu v sovím peří. Tempo vyšetřování se zrychluje a graduje ve chvíli, kdy je do případu vtažena Holgerova dcera Miriam.
Kniha se čte dobře, ale nad některými dialogy jsem se musela pozastavovat, nejspíše byly psány úmyslně tak, aby bylo zřejmé, že vyšetřovatelé nejsou v nejlepší duševní kondici, Mia neustále pod vlivem léků, Holger měl migrénu a Curry problémy s alkoholem, takové dialogy však na mě působily rušivě, později až úsměvně.
„Ano, ano,“ zvedl Munch ruce v obranném gestu.
„Nic nemáme,“ znovu prohlásila Goliová.
„Co jsi to říkala?“ zeptala se Mia.
„Že ho nemáme z čeho obvinit,“ zopakovala Anette.
„Ne to nemyslím. Že nepije? Jak to víš?“
„Říkal to Gabriel.“
„Ale proč…?“
Mia se znovu podívala na mladého hackera.
„Špatné svědomí,“ zamumlala si pro sebe.
„Co?“ zeptal se Munch.
„Když nepije? Proč by za mnou chodil? A lámal do sebe piva, jako by odjakživa nedělal nic jiného?“
„Nic nemáme,“ opakovala Goliová.
„Špatné svědomí,“ řekla znovu Mia. (Str. 314)
Některé postavy z knihy příliš originálně nepůsobí, například Mia Krugerová jako by vypadla z oka Liz Salanderové z Larssonova Milénia. Jedná se o podobně problémové děvče s poněkud nadpřirozenými schopnostmi a značnými osobními problémy. U Larssona ale nebyla Liz v roli policistky, proto byla mnohem uvěřitelnější. Příliš si neumím představit, že by takto problémová žena mohla pracovat u policie. Ale na druhou stranu, v krimi thrillerech se to až tak nebere, jsou to v podstatě pohádky pro dospělé, takže nad ledasčím můžeme přivřít oči.
A popis Miina kamaráda, antropologa Sebastiana, vysvětlujícího význam pentagramu (zde jsem měla pocit, že text byl inspirován knihami Dana Browna), mi výrazně připomněl hackerského kamaráda Liz Salanderové. „Týpek“ nevycházející ze svého brlohu, zavalený nepořádkem a odpadky, jen místo nadprůměrné znalosti počítačů se vyznal v antropologii.
I přes výhrady, které jsem uvedla výše, odvedl Samuel Bjørk slušnou práci. Jeho detektivka rozhodně patří k lepšímu průměru, je čtivá, i když do Stiega Larssona mu však přece jenom něco chybí. Ale pokud váháte, jakou knihu zvolit na pošmourné podzimní večery či uplakané víkendy a rádi byste si u čtení odpočinuli, pak je rozhodně Sova tou správnou volbou.
Název: Sova
Autor: Samuel Bjørk
Nakladatelství: Plus ve společnosti Albatros Media a.s.
Místo vydání: Praha
Překlad: Eva Dohnálková
Rok vydání: 2016
Vydání: 1.
Počet stran: 400 stran
ISBN 978-80-259-0560-9