Recenze: Agnés Martin-Lugand – Šťastní lidé mají snadný život

• 

Vytvořeno 8. 12. 2016 1:00

Autor: Tereza Zítková

Diane už si prožila své. Po ztrátě manžela a malé dcerky se znovu snažila začít žít bez nich. Nakonec jí pomohla její kavárna a samozřejmě ti nejbližší. Největší podíl na jejím uzdravení ale měl výlet do Irska. Po jeho návratu do rodné Paříže to vypadá, že konečně bude zase šťastná. Druhý díl Šťastní lidé mají snadný život volně navazuje na knihu Šťastní lidé čtou a pijou kávu autorky Agnés Martin-Lugand.

Diane se po návratu do Paříže snaží žít běžný život. Začne chodit na schůzky, stará se společně se svým kamarádem Félixem o jejich kavárnu a touží po tom, aby zapomněla na to, co se stalo v Irsku. I když tam zažila mnoho dobrého a pobyt tam jí pomohl vrátit se zpět mezi mrtvé, prožila si tam i dost špatného. Vše plyne normálně až do chvíle, kdy se v kavárně objeví Oliver. Je to muž přesně pro Diane. Netouží po tom mít děti, je milý, pozorný, chápe, že Diane potřebuje čas, než se otevře někomu dalšímu. Zamilovaná a šťastná Diane dokonce přemýšlí o společném bydlení se svým novým přítelem. Pak ale dojde k události, která změní chod jejího, dá se říct perfektního života, a ona se bude znovu muset rozhodovat, koho opustí a komu dá přednost.

V prvním díle čtenář mohl pozorovat trpící ženu, která přišla o vše, na čem ji záleželo, a teď neví, co si počít se svým životem. Ztráta dítěte a milovaného manžela jí dost poznamenala. Postupně se ale učí žít se svou bolestí a nakonec se přestává trestat a dovoluje si být šťastnou. Ve druhém díle se čtenář potkává s Diane, která je smířená se svým osudem a touží po lásce, i když už jen po té partnerské, protože děti a jejich přítomnost v její blízkosti je stále tabu. Je to žena, která ví, že život není peříčko, ale zároveň doufá v šťastný konec.

Pro toto pokračování je důležité, aby čtenář měl přečtený první díl. Autorka totiž ve svém vyprávění pokračuje tam, kde v prvním díle skončila. Postavy už člověk důvěrně zná, takže částečně i ví, co od nich čekat, a není překvapený, když v určitých situacích jednají tak, jak jednají. Nijak zvlášť už se ve druhém díle nezabývá jejich popisem, počítá s tím, že čtenář ví.

Autorka se na konci knihy loučí se svými postavami a přeje jim hodně štěstí. Doufám tedy, že svůj slib splní a nechá je jít vlastní cestou, aby konečně mohli spokojeně a šťastně žít.

Kniha je zábavná i dojemná. Čtenář se pobaví při afektovaných snahách Félixe nalézt Diane toho nejlepšího partnera, pobrečí si při scénách, kdy Diane přichází na to, že život není jen zlý, ale že je v něm mnoho dobrého. A jak už to tak v takových příbězích bývá, i na ni čeká pak dokonalý a pravý útulný domov.

Ukázka
Vzali jsme z pracovní desky podnosy s jídlem, museli jsme se trochu rozptýlit. Než Oliver otevřel dveře, naposledy mě políbil. Ať jsem se snažila sebevíc, Félixovu inkvizitorskému pohledu jsem neunikla: viděl na mně, že jsem brečela, ale cítil ze mne také něco jiného. Když to pochopil, měl oči jako koláče a chlípně a spiklenecky na mě mrkl. Zbytek večera jsem strávila po Oliverově boku. Dokázala jsem se rychle vzpamatovat a uvolnit, protože mimino už spalo vedle a ani jednou jsme ho neslyšeli plakat. (str.62)

Autor    Agnés Martin-Lugand
Název knihy Šťastní lidé mají snadný život
Překlad     Dana Melanová
Nakladatelství    Motto
Místo vydání    Praha
Rok vydání    2016
Vydání    1.
Počet stran    301
ISBN    978-80-267-0724-0