Recenze: Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková – Deníček moderního páru

• 

Vytvořeno 27. 12. 2016 1:00

Autor: Jitka Culková

Dominik Landsman se proslavil svým blogem o malém synovi s uměleckým jménem Čeněk. Vyprávění o tom, jak to chodí, když na „mateřské“ zůstane otec, mu vyneslo dokonce ocenění Bloger roku. Po takovém úspěchu následovala kniha, která nesla stejné jméno jako vítězný blog – Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti. Hyperbolické vyprávění o zlobivém dítěti a jeho zmateném a trochu nešikovném otci mělo úspěch, a tak na sebe druhý díl, Deníček moderního fotra aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech, nenechal dlouho čekat.

Čtenáři ale chtějí stále víc, dokonce modernímu fotrovi nabízejí nápady. Dost často se opakoval tip na druhé dítě. Dominik Landsman ale není sebevrah, místo pořízení sourozence pro svého pekelného syna přišel s knihou o jeho matce. Krycí jméno Landsmanovy partnerky je Nataša. Forma deníčku se osvědčila, tak proč v ní nepokračovat. Světlo světa spatřuje Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil. Tentokrát o tom, kterak se moderní fotr seznámil s matkou svého syna Čeňka. Oproti fotrovským deníčkům má tato kniha přece jen jednu velkou novinku, Nataša se dostává ke slovu. Ve fotrovském deníčku byla jen rodičkou a nositelkou výplaty, v párovém deníčku je rovnocennou partnerkou.

Další změnou oproti původním Deníčkům je druhý autor. Natašina partu se v Deníčku moderního páru ujala Zuzana Hubeňáková. Taktéž bloggerka, která vydala sbírku fejetonů pod názvem Vstupte bez klepání. Zuzana Hubeňáková není tak mediálně proslavená jako Dominik Landsman, nabízí se otázka proč? Nezbývá než doufat, že virtuální čtenáři přijdou brzy k rozumu. Texty Hubeňákové jsou totiž plné nadsázky a humoru.

Kombinace těchto dvou autorů vytvořila dílko humorem velmi blízké dvojici Šimek a Grosman. Na tento příměr jsem byla celou dobu četby velmi pyšná, dokud mi ho autoři v závěrečném interview nevyfoukli. Takže jinak. Příběhy o vztazích mezi muži a ženami jsou dovedeny ad absurdum takovým způsobem, že se ani jedno pohlaví nemůže cítit uraženo, neb taková individua po matičce Zemi nechodí. Nebo alespoň ne ve střední Evropě. Doufám.

Ovšem právě pro značnou nadsázku a střílení do vlastních řad nemusí být Deníček přijatelný pro všechny typy čtenářů. Osobně to vidím jako výhodu, zavděčit se masám s sebou obvykle nenese vysokou literární hodnotu.

I přes tyto absurdní konce historek je v příbězích Jindřicha a Nataši jisté zrnko (nebo rovnou klas) pravdy. Snad každý v knížce najde povědomý moment nebo mu při některé z popisovaných partnerských peripetií zatrne. Kniha je rozdělena na celky podle vztahových milníků, jednotlivé kapitoly pak střídají úhly pohledu Jindřicha a Nataši. Obvykle popisují jednu a tutéž událost z pohledu muže a ženy. Kniha končí pozitivním těhotenským testem, přesně tam, kde první Deníček moderního fotra začíná.

Číst a milovat knihy od spisovatelů, kteří se věnují i blogování, má nespornou výhodu v tom, že čas do vydání nové knihy utíká velmi rychle. Stále je totiž co číst, když už je plnohodnotná kniha dočtena, tak tu jsou texty na blogu. A obvykle i diskuze pod články, kde si s autorem může popovídat i velmi introvertní čtenář, který by si na klasické besedě s autorem netroufl otázku položit. Tato forma komunikace má velké výhody i pro samotné autory. Udržují své čtenář bdělé a nedovolí jim na sebe zapomenout.