Recenze: Knihy pro dospělé
Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana
- Recenze
- Vytvořeno 25. 5. 2009 2:00
- Autor: Marta Šimečková
Fantastický příběh Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana je vydařenou prvotinou nadaného autora Ondřeje Netíka, který v něm dokázal mistrně vylíčit ponurou atmosféru sanatoria pro choromyslné a jiný svět, který může být spatřen jen některými z nás. A vy máte možnost do něj nyní nahlédnout. Děj začíná okamžikem, kdy je do sanatoria Darkwood přivezena dívka Diana. Její diagnóza zní: „Fixace na vlastní svět. Vysoká důvěra ve smyšlené schopnosti a předměty. Nízký práh pudu sebezáchovy. Opakované živé sny provázené strachem z vlastního ohrožení až smrti.“
Společně s ní čtenář prochází podivným sanatoriem, jehož obyvatelé – malé děti s psychickými poruchami – jsou něčím zvláštní... Cítí zlo plížící se tmavými chodbami a ty pozornější spatří i černého psa, který svými hroznými zuby rve dětské oběti odsouzené k zapomenutí.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.
Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.
Ležela na zádech, roztažené paže pevně poutaly kožené řemeny. Byla v pasti, vydána napospas svému osudu. A ten nechystal nic hezkého. Až se setmí, přijde si pro ni znovu Lovec.Bude se ptát na stejné věci jako včera a ona nebude chtít odpovídat. Nebude mlčet. Ne, bude plakat a křičet bolestí. Bude ho prosit, ale on nechá své psy, aby jí rvali kůži a maso. Aby chlemtali její krev. (...)
A pak na ni skočili jeho psi. Svou krví zalila jejich zuby.
Křičela.
Křičela bolestí.
Křičela zoufalstvím.
Diana je mezi oněmi „vnímavými“ – tuší, že sanatorium je pouhou zástěrkou pro jakési pokusy a že ona sama nepatří do tohoto světa. Je podvržená – jako skřítek patří do snového světa, ale zároveň je spojena se svým lidským já. Dianina skřítčí duše se probouzí a žije dvojí život – jeden patřící obyčejnému člověku – dívce Dianě – a druhý na dvoře Rudé královny v podobě zeleného skřítka.
V této chvíli se před čtenářem vyjeví krása dvora plného fantastických tvorů, staveb i kouzel. Tento svět chimér vám možná připomíná typické prostředí pohádek, není však nijak idylický. Především se do popředí dostává tajemná postava Lovce, který se snaží získat oba světy do svých spárů. Do sanatoria začnou pronikat hrůzy tmavého lesa, který v sobě skrývá krvelačné tvory i jakési požeráky – tlamy lapající nic netušící oběti, kterými se živí. A zeleného skřítka čeká cesta do jeho středu, aby se tam pokusil nalézt pravdu o sobě samém...
Kniha je fascinujícím propojením obou světů i promyšleným míšením lyrična s krutostí, strachem a bolestí. Četla jsem ji od začátku do konce se zatajeným dechem. Jedinou výtku směřuji k samotnému závěru – nečekejte žádné finální vysvětlení všech záhad, naopak – po přečtení knihy zbude mnoho nezodpovězených otázek, na které snad nalezneme odpovědi v druhém pokračování tohoto temně-pohádkového příběhu.
Knihu Zelený skřítek a děvčátko jménem Diana vydalo nakladatelství Straky na vrbě.