Recenze: Griet Op de Beecková – Pojď sem, ať ti můžu dát pusu

• 

Vytvořeno 6. 4. 2017 1:00

Autor: Tereza Zítková

Mona je člověk, který upřednostňuje své bližní a nepřemýšlí nad tím, že by si takovou péči zasloužila i ona sama. Autorka knihy Pojď sem, ať ti můžu dát pusu přináší čtenáři zamyšlení nad tím, jestli opravdu žije tak, aby se cítil spokojený a šťastný. 

Příběh je rozdělen do tří částí. V první se čtenář setkává s Monou jako malou holčičkou, ve druhé je Moně čtyřiadvacet a v té závěrečné pětatřicet let. I když se Mona za ty roky vyvíjí stejně jako každý jiný, nese si v sobě neustále jistou zodpovědnost za štěstí druhých. 

Jako malou holku ji často maminka zavírala do sklepa, a i když Mona věděla, že si to zaslouží, marně doufala, že už se tam nikdy nebude muset. Vážně se snažila být hodná a poslušná, ale často netušila, jak moc musí být mamince oporou. Po smrti maminky zase ví, že se nesmí hádat s macechou, protože by ji rozrušila, a tak se zase snaží být tichá a hodná. Z jednání svých rodičů si vydedukuje, že její mladší bratr Alexandr má být tím úspěšným dítětem, tak se mu snaží všemožně pomáhat, a v neposlední řadě se snaží svého otce neustále nějakým způsobem omlouvat. Proč neustále dává přednost pacientům před svou rodinou, proč nedokáže být se svými dětmi, a jak to, že nikdy nezajde na hrob své manželky a matky svých dětí? Mona kromě velké odpovědnosti nemá žádné sebevědomí a sama si o sobě nemyslí nic dobrého. Při popisu svého vlastního já nejde daleko k hrubostem a její sebedůvěra je na bodě mrazu. Přitom má být na co pyšná. A měla by sama sobě dovolit být konečně šťastná.

Mona je celý svůj život považována za tu silnou. Když jí zemře matka, otec předpokládá, že se postará o svého mladšího bratra. Když nastoupí do práce, pomáhá svému šéfovi i přesto, že on si žádnou pomoc nezaslouží. S jedním a tím samým partnerem zůstává deset let jen proto, že si myslí, že si nezaslouží někoho lepšího. A ve chvíli, kdy se dozví, že její otec je smrtelně nemocný, je to ona, kdo musí být pro ostatní oporou. 

Román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu je příběhem o tom, jak těžké je občas být tím silným. Nikdo se nezajímá o to, jak se cítíte a zda něco potřebujete. Všichni jen spoléhají na to, že se o vás mohou opřít. Ale i silní lidé potřebují někdy rameno, na kterém by se mohli vyplakat. I oni cítí smutek a nejistotu a chtějí být milování. 

Kniha, vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky, je zpovědí člověka, který došel až na pokraj svých sil a snaží se uvědomit si, že může být někdy i sobec, který myslí jen sám na sebe. Kromě otázky sobectví je významnou myšlenkou v knize i otázka rodičovství a zodpovědnosti. Jak moc nás ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstáme? Kdy se dítě stává osobností, která je plně zodpovědná za své činy? A jak mohou bolet tajemství, se kterými se nikomu nesvěříme?

I když se na první pohled může zdát, že dílo Griet Op de Beeckové je filozofické a velice vážné, čtenář nalezne i momenty, u kterých se ze srdce zasměje. Díky tomu tak seriózní myšlenky získají punc důležitosti a zábavné scény odlehčí ponurost celého vyprávění.

Mona je hrdinkou, která si zaslouží být šťastná, a čtenář tajně doufá, že se jí to co nejdřív povede. Mona totiž nastavuje zrcadlo i nám samým. Jsme tím, kým chceme být, nebo jen tím, koho v nás vidí ostatní?