Recenze: Victoria Schwabová – Divoká píseň

• 

Vytvořeno 14. 4. 2017 2:00

Autor: Dagmar Garciová

Zavítejte do světa stvůr. Zavítejte do města jménem Verity. Město V. je rozděleno Švem, který od sebe odděluje severní a jižní část. Sever má pod kontrolou Callume Harker a jih zase Henry Flynn. Tyto dvě strany se absolutně nemají v lásce. Každý z mužů si určil svá vlastní pravidla, podle kterých jejich území funguje. Ve městě V. nejsou lidé jedinými obyvateli. Kromě lidí je to také město příšer, ohavných stvoření vzniklých z bolesti a utrpení.

 

Svět, ve kterém se náš příběh odehrává, je krutý. Lidé jsou krutí, příšery jsou neovladatelné a udržet si zde čistou duši je úkolem velmi obtížným, skoro až nemožným. Ve městě V. je příšera téměř na každém rohu a záruku bezpečí nemá nikdo z jeho obyvatel. Mezi stvůrami rozlišujeme malchaje, korsaje a sunaje. Korsajové se živí masem a kostmi, malchajům postačí krev a je jedno čí, kdežto sunajové se sytí pouze hříšníky a to je od ostatních příšer odlišuje. Další věcí je, že sunajové se nejvíce podobou přibližují lidem.

S povahou příšer obeznamuje říkanka, která se vám vryje pod kůži a po celou dobu čtení se k ní jistě budete vracet. Tady je:

„Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si, dětičky, k večeři daly.
Korsaji zubatí s ostrými drápy
vyschlí a kostnatí budou tě trápit.
Malchaji, malchaji, hrozný to zjev,
smrtícím úsměvem sajou ti krev.
Sunaji s očima jak z černé tuši,
písničku zahrají, vezmou ti duši.
Zrůdy a zrůdičky velký i malý,
vás by si, dětičky, k večeři daly.“ (s. 45)

August, jeden z hlavních hrdinů, je sunaj. August není spokojený se svým údělem a chce se stát člověkem, jak jen to půjde. Jeho nástrojem se staly housle a jejich tón je smrtící. Společně s Henry Flynnem se snaží v Jižním městě vymýtit zlo a chránit tak jeho obyvatele. Příměří, které bylo uzavřeno mezi severem a jihem, je tenké a schyluje se k jeho rozpadu, proto Flynn nastrčí Augusta, aby v severní části sledoval jedinou dceru Calluma Harkera, Kate. Kate byla držena co nejdál od města V. a byla nucena navštěvovat internátní školy. Nikdy ani v jedné nezůstala dlouho, vždy to zařídila tak, aby ji vyhodili. Všechny tyhle pokusy směřovaly k tomu, aby se mohla vrátit do svého rodného města, což se jí nakonec povedlo. Kate by udělala naprosto cokoli, aby stoupla v očích svého otce a dokázala mu, že umí být stejně krutá a nemilosrdná jako on.

Vykreslení lidského charakteru jako něčeho, z čeho se rodí příšery, je opravdu nápadité. Zlo plodí jen zlo. Ale proti zlu se dá bojovat. Autorka v Divoké písni stvořila dystopický svět, který působí velmi plasticky a vše do sebe hezky zapadá. Verity vzniklo spojením měst dřívějších Spojených států amerických.

Kate a Augusta nebyl problém si oblíbit, jelikož oba mají něco do sebe. Dcera tyrana, která se snaží dokázat, čeho všeho je schopna, a příšera, která se chce stát člověkem. Jejich chování nebylo bezhlavé a nepostrádalo určitou logiku. Škoda jen, že jsme nemohli hlouběji nahlédnout do jejich myslí a nedozvěděli se více o jejich minulosti.

Divokou píseň bych rozhodně označila za skvělý fantasy počin. Nechybí napětí, dobrodružství a překvapivé zvraty. Kniha má dobře propracovaný svět, nese v sobě prvky originality a je psána velmi čtivým stylem. Všemi těmito aspekty si autorka podmaňuje své čtenáře, příběh nadchne kluky i holky, mladistvé i dospělé. Konec je otevřený, a tak nemusíte truchlit, protože Divokou písní se s městem V. neloučíme. Ještě tento rok se můžeme těšit na pokračování, které ponese název Temný duet.