Recenze: Gary Russell – Doctor Who: Generace velkého třesku

• 

Vytvořeno 13. 5. 2017 1:00

Autor: Jitka Culková

Doctor Who Generace velkého třesku je druhým dílem série Kroniky půvabu. Gary Russell se ovšem ujal příběhu o tajemném Půvabu/Svatém grálu/magnetovci se ctí. Na rozdíl od prvního dílu je Generace velkého třesku nabita akcí, mimozemšťany a cestování časem. Zkrátka Doktor se vrací ve skvělé formě. Místem děje je převážně Austrálie, ale objeví se tu i podivné mimozemské světy a ještě podivnější mimozemšťané. Jen Doktorova společnice chybí.

Doktor je Pán času z planety Gallifrey, cestuje ve vesmírné lodi Tardis, která je pro Pány času typická a vypadá jako modrá policejní budka.  Ta Doktorova je rozbitá, proto nemůže měnit tvar, jak u Tardis bývá obvyklé.  Pánové času mají velmi dlouhé životy, každý z nich má nárok na jedenáct inkarnací. Doktor je ovšem výjimečný a v současnosti žije svoji dvanáctou inkarnaci. Proč tomu tak je,to by bylo na dlouhé vyprávění. Doktor také málokdy cestuje sám, většinou ho na cestách doprovází nějaká společnice. Tento seriálový sci-fi fenomén se už pár let objevuje i na stránkách knih. Každé Doktorovo dobrodružství píše jiný autor, většinou jsou příběhy o něco slabší než seriál. 

Celý příběh románu se točí okolo nutnosti vrátit Půvab/magnetovec do Pyramidy Eternie, kam patří a odkud byl tak trochu omylem odnesen. Pokud se tajemný kámen nevrátí včas do Pyramidy, vesmír zažije druhý velký třesk, kterým de facto zanikne. Doktor se k celé této lapálii dostává poněkud oklikou. Začínají mu chodit pohlednice s tajemnými zprávami, které mu připomínají jednu dávnou známou. A skutečně, pohledy posílala Bernice Summerfieldová. Ona, její syn Petr a kolegyně Ruth se snoubencem Jackem tvoří tým archeologů, kteří pátrají po Půvabu. Celá akce se komplikuje tím, že uvázli v budoucnosti a jejich minulá já se celý ten zmatek snaží napravit. Do cesty se jim staví podivná církev, která si najala ještě podivnější mimozemské lovce.

Děj tohoto dílu je poměrně zamotaný. Je tu velké množství postav, navíc jde o mimozemšťany s podivnou fyziognomií a je poměrně obtížné si zapamatovat, kdo má jakou barvu kůže, jak dlouhé má nohy či zda je to zrovna tato postava, která je křížená se psem. Postupně se ale vše utřídí a Russell se snaží zjednodušit orientaci častým opakováním charakteristik jednotlivých osob. Kromě velkého množství figur orientaci v knize ztěžuje i časté střídání místa děje a cestování časem. Román vyžaduje stálou pozornost, pokud mu ji ovšem věnujete, budete odměněni.

Druhý díl Kronik půvabu má pro fanoušky několik nenápadných potěšení. Sem tam se mihne zmínka o minulých Doktorových inkarnacích a často se mluví o jedné jeho společnici. Sama Bernice je Doktorova dávná kamarádka. A smutný osud Doktorovy planety, který musí Bernice teprve objevit, melancholii tohoto příběhu jen podporuje.

Podstatná část příběhu se odehrává na Zemi, konkrétně v australském Sydney. Z textu je poznat, že Austrálie a Modré hory autora hodně nadchly, popis australské přírody je sugestivní a působí obdivně. 

Kroniky půvabu jsou trilogie, poslední závěrečný díl se bude jmenovat Dávný čas a opět ho vydá nakladatelství Jota.