Recenze: Astrid Lindgrenová – Válečné deníky 1939–1945

• 

Vytvořeno 27. 5. 2017 1:00

Autor: Ester Dobiášová

Věděli jste, že si autorka světoznámé Pipi Dlouhé punčochy vedla válečný deník? Nemusíte klopit oči studem, že vám to nejspíš na střední škole uniklo. Válečné deníky Astrid Lindgrenové vydalo poprvé švédské nakladatelství Salikon Förlag v roce 2015, v českém překladu je publikovalo nakladatelství Slovart letos. Sedmdesát let po skončení druhé světové války a třináct let po smrti autorky.

Astrid Lindgrenová se pro své vlastní potřeby rozhodla pečlivě dokumentovat průběh války pomocí novinových výstřižků, kreslených vtipů nebo fotografií, v této snaze vytrvala až do roku 1946. „Ach! Dnes začala válka. Nikdo tomu nechce věřit,“ tak začíná její první zápisek z 1. září 1939 (str. 19). Její rozčarování vyčteme i z dalších zápisků: „Člověku se ani nechce věřit, že se něco takového děje ve 20. století.“ (3. října 1939, str. 23) 

Autorka měla to štěstí, že válku na vlastní kůži téměř nepocítila, nikdy nebyla v ohrožení života a svobody, ani netrpěla hladem. Avšak hluboce se jí dotýkaly osudy napadených zemí, příkoří a útisky, které museli lidé v nesvobodě snášet a vůči kterým byla bezmocná. Ale nejen jich, coby humanistka soucítila se všemi lidmi postiženými válkou: „V Německu pokračují strašlivá bombardování, zprávy z Hamburku jsou k pláči, vždyť jsou tam děti, bolí z toho u srdce, je to donebevolající a k nevydržení.“ (6. srpna 1943, str. 186) 

Když začala Astrid Lindgrenová pracovat pro bezpečnostní službu a cenzurovat mezinárodní korespondenci, potvrdily se jí mnohé informace z novin a válka pro ni nabrala konkrétnějších a děsivějších obrysů. Některé pasáže z dopisů si opisovala a zařazovala do svých deníků.

Deníkové záznamy jsou seřazené podle let a data. Na konci každého roku jsou vložené oskenované části autorčina deníku spolu s některými vystřiženými články. Díky tomu čtenář získá konkrétnější představu o tom, jak deníky skutečně vypadají. Oskenované strany jsou bohužel jen ilustrativní – přestože v textu místy najdeme dvojtečku s odkazem k souvisejícím skenům, ty nechala překladatelka Jitka Herčíková bez překladu. Kdo nerozumí švédštině, zůstane bohužel ochuzen.

Válečné deníky Astrid Lindgrenové vnášejí zajímavý, místy výrazně analytický pohled na druhou světovou válku a její vliv na psychiku a humanitu citlivého člověka, který jí bezprostředně není zasažen. Zároveň nám poodhaluje osobnost známé spisovatelky, která na počátku války ještě netušila, že se jí jednou stane.