Recenze: Alberto Villoldo – Návrat duše

• 

Vytvořeno 16. 6. 2017 1:00

Autor: Renata Petříčková

Slyšeli jste už o Pačamamě? Možná z úst Jaroslava Duška nebo Pjéra la Šéze, když vysvětlují princip ženy a matky Země v jednom. I v Návratu duše jsem se o této trojženě (panně-matce- babizně) dočetla a právě to je vnitřní místo, bohaté, plodné, kde klíčí semena našeho potenciálu a kam také odchází duše, pokud je jí na světě příliš ublíženo. 

 

Kus duše se odtrhne a odejde do tohoto bezpečného místa čekat, až se k ní vrátíme, pravděpodobně po smrti. Z toho jsou potom životy plné deprese, zoufalství, nemocí nebo jen pocitu, že nějak nejsme celiství, že nás tady život nebaví a nijak zvlášť nenaplňuje. V podstatě to, s čím se plní ordinace psychologů a psychiatrů. 

Autor je antropolog a psycholog, své dílo podložil nejen svými více než čtvrt stoletími sbíranými zkušenostmi se šamanismem, ale také především jungovskou psychologií, archetypy a čas od času se dotýká i logiky kvantové fyziky. Jsou to všechno složitá témata, ale Alberto Villoldo umí všechno vysvětlit tak, že to zní velmi logicky, navíc se často dotýká zkušeností a příkladů, které sami ze svého života dobře známe.

Smutek civilizovaného člověka

Autor tedy vychází z toho, co se naučil u domorodců, porovnává to s naší psychologií a přizpůsobuje nám, prý tedy civilizovaným lidem. Zvláštní je, že v posledních letech se slovo „civilizovaný“ už nepoužívá příliš jako synonymum inteligentního osvíceného člověka, ale naopak jako člověka zmrzačeného konzumem. Ostatně chcete-li důkaz, stačí se podívat na psychické problémy, kterými lidé v dnešním světě trpí.

To například u indiánů nenajdete, protože tam, když někdo bude bez příčiny smutný, je to vážný problém pro celý kmen a okamžitě se díky šamanovi hledá ta část duše, která se odtrhla.

To se autorovi podařilo, nabízí nám komplexní návod

To byste patrně zažili, kdybyste si u něj touto terapií prošli osobně. Přesto autor říká, že nejlepší je, když se i s tím svěříte do rukou někoho, kdo to opravdu umí. Tedy nikoliv šamanům, kteří absolvovali víkendový kurz, ale někomu, kdo k tomu má  opravdu rodovou dispozici a celoživotní zájem. Sama mohu potvrdit, že jsem knihu četla několikrát, a to z několika důvodů.

První čtení je o seznámení se s logickou a návazností terapie.

Druhé čtení je už hlubší a můžete si při něm načíst meditace na nahrávací zařízení a tím se připravit na třetí čtení, které je možná záležitostí na několik měsíců.

Procházet se jednotlivými světy ve své duši, poznávat komory a komnaty, ve kterých sídlí to dobré, to špatné, to důležité i vzpomínky a traumata, která chceme léčit, to opravdu není záležitost na jedno přečtení knihy a pochopení.

Pravdou je, že už při prvním přečtení jsem díky svým zkušenostem tušila, kam asi se taková cesta bude ubírat. Už jen při samotném čtení zachytíte záblesky svých problémů, ale ještě zdaleka jim nejste u kořenů.

Je to kniha čtivá, neustále burcující vaši pozornost. 

Je také prakticky velmi hezky složená, přehledná a krásná zelená obálka z ní dělá něco, co opravdu hřeje v dlaních. A kdoví, možná to dělá i její obsah, který má opravdu léčivý potenciál. 

Zaujme milovníky jungovské psychologie, šamanismu, ezoteriky, čisté psychologie, člověka zraněného i šťastného, zájemce o meditaci, anatomii duše, archetypy, pohádky… je tu prostě logicky poskládaný celý svět, naše vědomí i podvědomí a to, co vše ovlivňuje.

Legendy popisují cestování do Horního světa jako odvážnou, hrdinskou výpravu. Pokud tedy chcete dosáhnout nejvyšších vrcholků, potřebujete k tomu hrdinskou odvahu a odhodlání. Hrdina jako protiklad oběti jde pevně a neotřesitelně cestou svého předurčení tváří v tvář nepředstavitelným těžkostem, zatímco oběť je vydána na milost a nemilost osudu. Tak jako Psýché předtím, než směla vystoupit na horu Olymp, musela překonat těžké zkoušky, i vy najdete skutečné předurčení jen skrze očistný proces. Mýty nás učí, že vrcholky Horního světa zdolá jen zdravý jedinec osvobozený od požadavků svého ega a naplněný harmonií a jednotou. (str. 196,197)