Recenze: Patrick Ness – Něco víc

• 

Vytvořeno 3. 7. 2017 2:00

Autor: Markéta Forejtová

Patrick Ness má na kontě hned několik populárních knih spadajících do žánru YoungAdult – mezi ně patří například nedávno zfilmovaný titul Volání netvora nebo bestseller s názvem My ostatní tu prostě žijem. Ve svém posledním díle Něco víc se však tento známý autor pustil do něčeho vskutku nového.

 

Seth se topí, je si jistý, že umřel. A pak se najednou probudí – zmatený, hladový, ale živý. Po děsivé temnotě se probírá ve městě, kde vyrůstal, ale které je teď úplně opuštěné. Je v pekle? To posmrtný život opravdu vypadá takhle? Je jasné, že za tím musí být něco víc, jenže je zatraceně těžké přijít na to, co.

Sethův příběh je rozdělen do čtyř částí, přičemž ta první se výrazně liší od všech ostatních. Kniha začíná jako vnitřní monolog hlavního hrdiny, kdy ani on, ani čtenáři nemají ponětí, co se vlastně děje. Záhy se však dozvídáme šokující pravdu a děj se začíná odvíjet naprosto nepředvídatelným směrem. Něco víc by se částečně dalo zařadit i mezi dystopie, ale Patrick Ness přesto knihu zpracoval skutečně originálně.

Pokud hledáte knihu plnou akce a napětí, Něco víc vás rozhodně nenadchne. Scén s rychlým sledem událostí v Sethově příběhu najdete jen pomálu. Autor si ovšem dal záležet a zabývá se mnoha filozofickými otázkami o životě, smrti, lásce, ztrátě a vědomí. Na jednu stranu je občas těžké se takovými myšlenkami prokousat, i když je autor podává ve velice čtivé formě, ale na druhou stranu vám právě díky nim kniha tolik dá. Něco víc vám rozhodně po dočtení jen tak nevymizí z hlavy – naopak se zařadí mezi příběhy, které si budete ještě dlouho pamatovat.

Přestože jde o vypravěče ve třetí osobě, čtenář se se Sethem dokáže velice rychle ztotožnit. Jeho charakter působí velice skutečně a je vidět, že si na něm autor dal záležet a vložil do něj nemalou část sebe sama. Seth patří mezi lidi, kteří jako první hledají vinu u sebe, a už předem je smířený s tím nejhorším, co by mohlo nastat.

Patrick Ness se však svým náctiletým čtenářům nepřibližuje jen prostřednictvím hlavního hrdiny. Nebojí se používat hovorové výrazy a sprostá slova, všechno ale drží v rozumné míře a zároveň se skutečně věrně přizpůsobuje mluvě dnešních teenagerů. Za to ale pochopitelně patří poklona také překladatelům. Žádná postava v knize nepůsobí uměle a autor se dokázal vyhnout veškerým klišé, i když se prostřednictvím Sethových vzpomínek občas vrací do prostředí americké střední školy, kde se každé klišé nabízí samo.

Ve výsledku je to však samotný děj, co knihu vyzdvihuje ze všeho nejvíc. Nejenže vás čekají zajímavá odhalení doslova na každé stránce, ale především nikdy nebudete schopni předvídat další autorův tah a další zatáčku, kterou pro příběh zvolí. Přestože už na podobný námět bylo napsáno mnoho knih, Něco víc rozhodně nepůsobí jako další v pořadí. Patrick Ness se opět vydal svou cestou a povedlo se mu to. Je vidět, že za každou jeho knihou je zkrátka něco víc.

Ukázka:
Na okamžik se mu zdá, že se znovu topí a prahne po vzduchu. Znovu jako by bojoval proti něčemu mnohem většímu, než je sám, proti něčemu, co se ho snaží stáhnout dolů, a neexistuje způsob, jak to přemoci, jak to zastavit, ať dělá co dělá, spolkneho to jako malinu a bude po něm. Vleže na betonovém chodníčku se tomu poddá, stejně jako tenkrát, když ho vlny donutily, abyse jim odevzdal.
(Ačkoliv s vlnami bojoval až do samého konce, opravdu bojoval.)
A pak ho to vyčerpání, které ho sužovalo od doby, kdy otevřeloči, přemůže a on upadne do bezvědomí. Padá dolů, dolů, dolů… (str. 25)