Recenze: Markéta Hejkalová – Měj mě rád/a

• 

Vytvořeno 7. 9. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

Nová kniha Markéty Hejkalové svým názvem Měj mě rád/a poněkud zavádí. Čtenář, setkávající se s titulem poprvé, může očekávat milostný román určený spíše ženám, ale realita je dost odlišná. Témata, jimiž se autorka zabývá, jsou závažná, i když pro vztahy a lásku se místo také najde.

 

Autorka v románu sleduje několik rodin od roku 1902, který si zvolila jako výchozí, až do současnosti v roce 2017. Generace za generací se tak střídají v krátkých kapitolách, ale důležité jsou i historické a politické kontexty, do nichž jsou lidé vsazeni. Autorku zajímá oboje, nelze tedy říct, že by těžiště textu spočívalo na jednom či druhém bodě. Do rolí svého románu obsadila skutečné historické postavy, postavy inspirované reálnými lidmi i figurky zcela vyfabulované. Tím, jak jsou informace o době a lidech vyváženy, aby žádné z nich nedominovaly, balancuje román stále mezi historickým a biografickým textem.

Podobně vyvážené jsou i linie osudů jednotlivých rodů, každá z nich má pro autorku určitý význam a některé z nich spolu nepřicházejí do jiného kontaktu, než náhodného. Vzájemně se neovlivňují, a pokud by k jejich protnutí nedošlo, děj by to vůbec nezměnilo. Avšak jiná setkání se stávají osudovými.

Množství postav klade na čtenářovu pozornost poměrně velké nároky. Zvlášť poté, co se děj přesune do současné doby, rody se rozšíří o další přivdané a přiženěné a navíc jsou znovu připomínáni dávní předkové. Výraznou osobností příběhu se stává vdova po Reinhardu Heydrichovi Lina. Její přítomnost v knize vnucuje otázku, zda by se životy takových lidí měly stále připomínat. Do příkrého rozporu se dostává pohled autorky knihy – Leeny Manninenové – s tím, jak svůj osud vnímala sama Lina Heydrichová. Samozřejmě, jde tu o jistou spekulaci, ovšem podpořenou Lininým vlastním životopisem Můj život s Reinhardem. Autor, v tomto případě Leena Manninenová, si musí při psaní dát dobrý pozor na desinterpretaci, vycházející z touhy po vyjádření myšlenky, do níž se zamiluje.

Druhou osobností, také nechvalně proslulou, je Karel Čížek, žalobce v socialistických monstrprocesech například s nepohodlnými spisovateli. Autorka sleduje osudy jeho rodičů, kteří se odstěhovali z pracovních důvodů do Tuzly, a připomíná i jeho matku, spisovatelku píšící pod pseudonymem Fringilla. Syna Karla Čížka autorka představila jako prototyp člověka, snažícího se přizpůsobit se současné době za každou cenu. Jeho posledním a důležitým úkolem byla asistence při naplnění osudu politika s monogramem A. B., bezohledného podnikatele, neváhajícího pro vlastní prospěch zničit kteréhokoliv člověka. Postava Antona Bukacze je autorčinou reakcí na aktuální dění v české politice, i když vzhledem k překotnému vývoji událostí nezachycuje nejnovější excesy.

Tragickým hrdinou procesů se spisovateli v knize Markéty Hejkalové se stal Václav Pikl. Není náhodou, že člověka s tímto jménem nedohledáme, tato postava byla inspirována osudy Františka Křeliny, o čemž svědčí i Piklovo stěžejní dílo Zmijí stráň (František Křelina: Jalovčí stráně) i doba jeho vzniku. Tím se tato linie dostává na zcela jinou úroveň, z fabulace vyrůstá reálné memento, varování před jakoukoli formou totalitní společnosti, která vždy důsledně potlačuje svobodu slova, a to i ve zcela absurdních případech.

Témat, objevujících se v románu Měj mě rád/a, je mnohem více. Světové války, atentát na Aloise Rašína spjatý s Havlíčkovým Brodem, smrt Heydrichova syna, šedesátá léta, totalita, neonacismus, válka v Jugoslávii. Předpokládám, že zvlášť blízkým tématem pro Markétu Hejkalovou bylo založení PEN klubu, i když se objevuje jen na začátku knihy. Spojení osudu Liny Heydrichové s Finskem poskytl autorce výbornou příležitost k vytvoření „finské linie“ románu, která – vzhledem k autorčinu vzdělání i praxi – je jednoznačně fundovaná.

Dlouhým časovým obdobím, které autorka zpracovává, se dostala do problematického postavení, protože na relativně malé ploše tří set stran nelze podrobněji obsáhnout vybraný časoprostor. Pro forma, kterou autorka zvolila, se vžilo označení „mozaika“, což ovšem není zcela trefné pojmenování krátkých, chronologicky řazených textů. Místo relativně sevřené skupiny jednotlivých fragmentů, z nichž se skládá komplexní obraz, zde máme velmi pečlivě sestavený řetězec črt, vedoucích čtenáře od roku 1902 do současnosti. Ten se neobejde bez znalosti historie, v opačném případě není schopen si dát jednotlivé, stručně pojaté části do správného kontextu.

Román Markéty Hejkalové se poněkud vymyká z proudu historických románů, popisujících na mnoha stovkách stran podrobně určité historické období. Samozřejmě, i ty mají své místo a vedou čtenáře k poznání dějin a zejména různých souvislostí. Měj mě rád/a však dokáže na podstatně menší ploše obsáhnout větší časový úsek a rozsáhlejší prostor, ovšem za cenu zvýšených nároků na čtenáře. Zároveň do něj autorka dokázala umístit – opět ve stručných náznacích – mnoho závažných společenských témat, nad nimiž by se měl člověk zamýšlet a na něž by si měl vytvořit vlastní kritický názor. I když taková rekapitulace by mohla evokovat suchopárný text plný politiky a dějepisu, je nosný text živý, v rámci možností si čtenář dokáže k postavám nalézt vztah a prožívat s nimi jejich nelehké osudy.

Název: Měj mě rád/a
Autor: Markéta Hejkalová
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2017
ISBN 978-80-86026-88-6