Recenze: Daniel Klabal – Isidorias

• 

Vytvořeno 14. 9. 2017 1:00

Autor: Lucie Sigmundová

Kniha Isidorias je debutem pravoslavného kněze Daniela Klabala. Když toto rozsáhlé dílo dočtete až do konce, dozvíte se, že měl autor několikrát chuť ho zničit. Štěstí, že to neudělal. Tahle kniha totiž přenáší v čase.

Nejsem fanda historických románů. Sluší se říct, že mi jich mnoho pod rukama neprošlo, proto nemohu zasvěceně srovnávat s jinými texty stejného žánru. Tuhle práci nechám na jiných. Mě na Klabalově románu zaujaly dvě věci, pro které jsem se nadchla. Jeho zasazení děje do dob Osmanské říše a skutečnost, že jde o prvotinu českého autora. To je kombinace, která se prostě musí vyzkoušet.

Klabalův román si rozhodně zapamatujete. Je rozvleklý, bohatý a velmi obsáhlý, to vše ale v tom nejlepším smyslu slova. O čem je? Zjednodušeně řečeno o lásce muslimského kupce Džásima ke křesťance Isidoře, kterou nalezne na trhu s otroky. Pojme ji za manželku a časem spolu mají syna. Jenže jeho rodina se zaplete do širších mocenských intrik, což Džásima a Isidoru rozdělí. A Džásim, jenž je do své ženy hluboce zamilován, se ji vydává hledat. Putuje, stárne, přichází o klid a domov. A stále hledá.

Než však na samotné putování dojde, projdete pozvolna s Džásimem jeho život, zjistíte, jak ke své krásné Byzantince přišel i jaké dramatické události se udály na řeckém ostrově. Tahle knížka se skládá ze tří částí, z nichž podtitul Hledání nese až ta třetí.

Což souvisí s tím, že tento obrovský román je patřičně rozvleklý, ale způsobem, který ani na okamžik nevadí. Místy plyne pomalu, pak se zase události dějí velmi překotně. Džásim vypráví a vypráví a vy se seznamujete s jeho životem.

Isidorias je vzácným příkladem, kdy se dokonale sejdou forma i obsah. Má dobře zvolený námět (příběh velké lásky podaný sympaticky květnatým jazykem) a vyprávění, které se zarputile brání jakýmkoli moderním postupům. Odbočky, pochybování a hra se čtenářem, posuny v čase či přímá řeč, tomu všemu se autor zdárně vyhýbá a v tom odstupu je cosi příjemného, historizujícího. Nejde tady jen o zasazení postav do Osmanské říše a příležitostné používání odpovídajících slov.

Isidorias připomíná svou formou dávné příběhy a legendy. Ta knížka skutečně působí, jako by byla psaná v jiném čase, ale přitom odpovídá nárokům současného čtenáře. Tohle že je prvotina? Bravo.

Neodpustím si ale poznámku, pokud jde o otázku víry a náboženství – důležitého stavebního prvku Klabalova románu. Objevují se tu dva světy stojící proti sobě, z nichž k jednomu má autor očividně blíž. Proto se dozvíme víc o podrobnostech křesťanské víry, ačkoli tím, kdo bojuje s větrnými mlýny, je muslim. Nemohla jsem se při čtení ubránit dojmu, že jedinou věcí aspoň trošku pozitivně reprezentující opačný břeh je Džásim. Avizované hledání víry mi proto přišlo poměrně nekomplikované, pro čtenáře i pro hrdinu od začátku příliš jednoznačné. I když je pravda, že s ohledem na to, kdo tohle všechno vlastně vypráví (a proč), je ta jednostrannost pochopitelná.

Ale to je subjektivní detail. Přála bych knize, aby měla úspěch a aby Daniel Klabal psal dál. Velmi ráda bych si od něj přečetla něco dalšího.

Název knihy: Isidorias
Autor: Daniel Klabal
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání:  2017
Vydání: 1
Počet stran: 416
ISBN:  978-80-7577-093-6