Recenze: Stephanie Storey – Mramor a plátno

• 

Vytvořeno 12. 10. 2017 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Kdo by neznal dva nejslavnější umělce italské renesance – Leonarda da Vinci a Michelangela? Právě těmto dvěma géniům se rozhodla věnovat Stephanie Storey ve své knize Mramor a plátno. Zaujala ji především etapa, ve které se oba tito umělci setkali ve městě umění – ve Florencii – a svedli tam imaginární souboj o přízeň publika a o to, kdo z nich je větší umělec a génius. Zatímco Michelangelo byl teprve začínajícím sochařem, Leonardo byl v té době již uznávaným malířem.

Autorka se soustředila především na rozmezí let 1500 – 1504. Tedy na dobu, kdy se oba umělci pohybovali ve Florencii a měli tak možnost se setkat osobně a utkat na poli umění. Zatímco Michelangelo měl v té době za sebou jen jedno, dosud ne příliš známé dílo – Pietu v Římě, Leonardo byl již slavným a lidmi i panovníky uznávaným umělcem a géniem své doby. Autorka rozdělila knihu na kapitoly, v nichž vždy střídá jednu pro Leonarda a jednu pro Michelangela. Vše je vyprávěno v er-formě, což mi připadá trochu škoda. Myslím, že tomuto pojetí by lépe vyhovovalo, kdyby vše vyprávěla přímo pohledem jednotlivých umělců, nikoliv ústy nezávislého diváka.

Hned na počátku příběhu se oba setkají v Leonardově ateliéru. Michelangelo je přesvědčen, že v Římě odvedl na Pietě skvělou práci a zaslouží si být uznávaným sochařem. Místo toho se dočká nesouhlasu rodiny, uvěznění od městských biřiců a poslední kapkou je pokoření od Leonarda. Tehdy se Michelangelo rozhodne, že slavného staříka pokoří také. Chce ovlivnit rozhodnutí městské rady, komu přidělí slavný gigantický kus mramoru, a přijde na hlasování se svým návrhem. Oproti Leonardovi má navíc nulové požadavky. Vystačí si podle všeho sám se sebou a se svým mramorem. Leonardo je přesvědčen, že tenhle drzý mladík si pod sebou řeze větev. Michelangelo je však odhodlaný dokázat všem svůj jedinečný talent a do zrození nejslavnější sochy renesančního umění – slavného florentského Davida – dá úplně vše. Riskuje ztrátu rodiny, vlastního zdraví i života.

Autorka vylíčila oba muže naprosto fascinujícím způsobem. Zatímco můj až dosud oblíbený Leonardo byl popsán tak, že mi lezl od samého začátku na nervy, Michelangelo se i přes nepěkný vzhled, špínu a zanedbanost stal miláčkem. Místo, aby autorka Leonarda vykreslila jako důstojného umělce, udělala z toho tak trochu frašku. Její Leonardo je arogantní, namyšlený, přesvědčený o své genialitě na poli umění i tak vědy. Ukazuje nejen jeho malby a především neschopnost dokončit, co rozdělá, ale také jeho snahy o létání, odklonění toku řeky, nebo pokus o neúspěšný stroj, který má ve válce likvidovat celé davy nepřátel. Nic z toho se nedaří tak, jak by mělo, a tak slavný Leonardo vypadá jako blázen, který se snaží o nemožné a vymýšlí nesmysly, místo aby se věnoval umění a nemrhal svým talentem. Na místě, kde má být především důstojnost, se objevuje trapnost a výsměch. Přesto však autorka věnuje i tomuto umělci svůj díl slávy – zachycuje totiž osud, který ho dovedl až k namalování slavné Mony Lisy.

S Michelangelem jsem naopak naprosto srdečně prožívala vysochání Davida. Od počáteční nejistoty a trápení, co se zničeným obrovským kusem mramoru, až po konečné starosti, jak dopravit hotový kolos na náměstí, kde měl na věky hrdě stát, strážit Florencii a dodávat odvahu jejímu lidu. U odhalování sochy mi dokonce ukápla slza, tak jsem vše s mladým sochařem prožívala. 

Kniha Mramor a plátno rozhodně nebude pro každého čtenáře. Jedná se o velmi specifický historický román, který perfektně a velmi detailně popisuje umělecký svět renesanční Florencie, politickou scénu i náboženské názory. Především však život obou umělců v této době, jejich myšlení a tvorba jsou zachyceny velmi dobře, detailně a citlivě jsou popsány jejich životní i umělecké strasti i výhry. Kniha je na historický román velmi čtivá a čte se dobře a svižně. Ovšem to asi nebude názor každého. Věřím, že se najdou čtenáři, které bude popis uměleckého světa a vzniku dvou nejslavnějších děl – Davida a Mony Lisy – unavovat. Já však román přečetla jedním dechem a určitě si ho přečtu ještě mnohokrát. Také jsem dostala chuť přečíst si konečně knihu Karla Schulze Kámen a bolest, což je další skvělé dílo o Michelangelovi.

Mramor a plátno bych doporučila především milovníkům umění renesanční Itálie a a fanouškům Michelangela. Ti, kteří mají rádi Leonarda da Vinci, by mohli být zklamáni a rozladěni autorčiným pojetím a zesměšněním jejich oblíbence. Přesto by to i pro ně mohla být užitečná zkušenost a zcela nový pohled na tohoto umělce.

Název knihy: Mramor a plátno
Autor: Stephanie Storey
Překlad: Alexandra Fraisová
Nakladatelství: Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 352
ISBN: 978-80-242-5806-5