Recenze: Fatima Cvrčková – Případ mrtvých filosofů: (akademické romaneto)

• 

Vytvořeno 10. 12. 2017 1:00

Autor: Jiří Lojín

V českých detektivkách se vraždí všude. Najít bezpečné místo pro postavy kriminálních románů není jednoduché, a pokud se autorovi zlíbí, zemře kdokoli kdykoli. Vraždy na akademické půdě nejsou výjimkou a Případ mrtvých filosofů, který je prvotinou autorky s exoticky znějícím jménem Fatima Cvrčková, čtenáře do takového prostředí zavede.

Vražda v knize charakterizované podtitulem Akademické romaneto se ve skutečnosti na akademické půdě nestala. Dějištěm se stalo výjezdní zasedání v Popovicích nad Popůvkou a obětí – nejprve ztracenou pak nalezenou – je nastupující ředitel Školy pokročilých studií. Příběh se, mimo jiné, točí okolo díla filozofů Johanna Wedekinda a Františka Podlahy.

Autorka zvolila vysloveně fiktivní prostředí, zabydlené fiktivními lidmi, dokonce i filosofové, jejichž práce jsou citovány, neexistovali. Přesto je detektivka uvedena mottem z díla jednoho z nich.

V detektivce se dlouho nic neděje, autorka představuje postavy i prostředí, které formuje jejich vztahy, do popředí se dostávají Michal Janko a Klára Červinková, mezi nimiž probleskují nejasné plamínky vzájemných sympatií. Vyšetřovatel, přicházející na scénu někdy za polovinou textu, je – jak se ukáže – bývalý Klářin spolužák. Nakonec se však stává zbytečným, protože úspěch slaví detektivové-amatéři, na profesionálovi zůstává pouze pronesení zatýkací formule.

Případ mrtvých filosofů je typicky česká detektivka bez akčních scén či hrůzných obrazů. Stojí spíš na kombinaci indicií, které si zainteresovaní lidé postupně skládají. Vzhledem k poměrně malému rozsahu knihy a faktu, že k objevení mrtvoly dochází relativně pozdě, není zápletka příliš propracovaná a čtenář pochopí, kdo je pachatel dříve, než autorka poskytne rozuzlení. Epilog s dodatečným vysvětlením skóre trochu vylepší.

Základní myšlenka má vnitřní logiku a autorka ji zřejmě měla v hlavě docela dobře rozpracovanou. Nedokázala ji však adekvátně vtělit do textu. Když jsem po přečtení knihy nahlédl do anotace na zadní straně přebalu, měl jsem dojem, že přebal a kniha k sobě nepatří. Věřím, že všechny informace, o nichž se v anotaci píše, v textu jsou, ale mnohdy se ztrácejí v konstrukci vět. Nejsem zastáncem názoru, že by se měl autor přizpůsobit čtenáři, ale náročnost textu se nemá skrývat v nefunkční komplikovanosti. Kniha tak působí poměrně chaoticky. Pro představu závěr:

Někde v tomto textu se nachází odstavec, který je míněn jako pastička na čtenáře – protože jinak by byl plagiátem myšlenky autora, o jehož úctyhodnosti svědčí mimo jiné i to, že je ještě téměř 1900 let po jeho smrti někomu stál za překládání. Pokud ho najdete, dejte vědět. (str. 141)

Poněkud to připomíná text některých vysokoškolských skript, rafinovaně testujících inteligenci studentů tím, že autor zaobalí zcela jednoduchou myšlenku do velmi složité větné konstrukce. Jako problematický vidím i označená „romaneto“ v podtitulu, nevím, který ze znaků tohoto žánru detektivka Fatimy Cvrčkové naplňuje. Snad jen „prozaický, epický, nevelký“.

Případ mrtvých filosofů má ambice zaujmout dějem i detektivní zápletkou, chybí jí však řád a ukázněnost, které by zvýraznily klady knihy a čtenáři umožnily si text lépe vychutnat.

Název: Případ mrtvých filosofů: (akademické romaneto)
Autor: Fatima Cvrčková
Nakladatel:  Pavel Mervart
Rok vydání: 2017
Vydání: první
Stran: 146
ISBN: 978-80-7465-258-5