Recenze: Václav Kahuda – Bytost

• 

Vytvořeno 17. 12. 2017 0:00

Autor: Jiří Lojín

Stav současného světa nezavdává důvod k velkému optimismu. Ostatně těžko hledat nějaký historický bod, kdy tomu bylo jinak. Tato skutečnost, jakkoliv se zdá žalostná, poskytuje bohatou inspiraci filosofům, politikům a literátům.

Zatímco filosofická díla zůstávají přístupná pouze zasvěceným, předvolební řeči jsou určeny k ohlupování voličů, literatura má potenciál oslovit širší publikum. A zejména sci-fi už mnoho let vyjadřuje obavy, kam svět směřuje, a pokouší se tento směr analyzovat. Václav Kahuda využil právě tohoto žánru ve své nejnovější knize Bytost přesně k těmto účelům.

Prastarý vypravěč se nechává unášet vzpomínkami a úvahami o minulém i současném světě. A tak na bázi sci-fi románu, odehrávajícího se v přesně specifikované budoucnosti, má autor možnost uvolnit ze svého nitra obrazy, tlačící se mu na duši. Je zvláštní, o jak široké spektrum myšlenek jde. Některé se v přeneseném smyslu dotýkají nebes, jiné jsou přízemní, jako například složení jogurtů.

Koncepce textu knihy Bytost vychází z díla Kurta Vonneguta Jr. Jistota takového tvrzení nevyplývá pouze z nápadné podobnosti, ale i z Kahudových zmínek, jimiž se k tomuto autorovi hlásí. Ovšem Bytost není pouze prostoupena množstvím dalších odkazů, pocházejících ze všech podnětů, provázejících Kahudovu generaci. Kultura a informační zdroje té doby byly poměrně redukované, což mělo za důsledek, že většina lidí jeho generace četla stejné knihy a shlédla stejné filmy. Kahudovi vrstevníci v  knize tedy bezpečně poznávají svůj vlastní život. Důležité je vzpomenout si na všechna sci-fi díla, ovlivněná sovětskou propagandou. Jejich základním rysem se stal naivní optimizmus, zobrazující budoucnost jako šťastnou, plnou tvořivé, smysluplné práce, porozumění a podobných absurdních věcí. Paralelně s touto „školou“ produkovali západní autoři postapokalyptické texty. Václav Kahuda spojil oboje dohromady. Popisuje svět po velké krizi, ale společnost té doby představuje jako obrozenou, poučenou a osvícenou. Hlavní hrdina jí však, jak přiznává, nerozumí, čímž se autor elegantně vyhnul jejímu detailnějšímu popisu.

Bohaté intertextové odkazy zahrnují nejen filozofická díla, ale i popkulturu, v extrémním případě i večerníčkové postavy – Křemílka a Vochomůrku. Některé čtenáře by mohla překvapit kombinace majora Zemana, Vetřelce a filmu o duševních chorobách, ne však čtenáře Kahudovy generace, protože právě tyto snímky a postavy je provázely dětstvím a mládím.

Závěr Kahudova románu se nese ve znamení filmu Pátý element. Nejprve představou replikace, která má za úkol vytvořit hrdinova Syna, posléze scénou, kdy se Syn seznamuje s lidskými dějinami. Reakce je podobná, jako když Leeloo narazí v encyklopedii na heslo War.

Kahudův text je překvapivě čtivý, zejména pro čtenáře Vonneguta, Lema, Bradburyho nebo podobných klasiků žánru. Pak není problémem se v knize Bytost orientovat a porozumět autorově záměru. I přesto, že autor primárně nekladl důraz na fikční složku, je jeho svět nepříliš daleké budoucnosti dobře vystavěn. V Kahudově pojetí se budoucnost jeví jako útěšná, naplňující klidem a jistotou, jako místo, kam se uchylují lidí v knihách Simaka. O to víc vynikne absurdní podstata světa, v němž aktuálně žijeme.

Název: Bytost
Autor: Václav Kahuda
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2017
Vydání: 1
Počet stran: 246
ISBN 978-80-7227-400-0