Recenze: František Uher – Výstřely v temné noci

• 

Vytvořeno 23. 1. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

V nejnovější knize Františka Uhra Výstřely v temné noci autor opustil svou oblíbenou trojici vyšetřovatelů a svěřil případ soukromému detektivovi. Může se zdát, že jde o změnu nepatrnou, že je lhostejné, kdo zločin vyšetřuje, ale není tomu tak.

Rozdíl mezi vyšetřováním policií a soukromým detektivem, samozřejmě pokud autor k detektivce přistupuje poctivě, je veliký. V prvním případě jde o systematické pátrání, založené na kolektivní spolupráci, kde sice může hrát jedinec prim, ale nemůže být zcela osamocený a izolovaný. Lze sice namítnout, že Harry Hole patří k detektivnímu sboru, avšak i kdybychom připustili jiné zvyklosti u Osloské policie, i největší romantik si uvědomuje, že Jo Nesbø upřednostňuje na vzrušení před realitu.

Pokud si autor zvolí za hrdinu soukromého detektiva, má mnohem víc volnosti, může vybírat z celé škály poloh, ale nakonec jeho hrdina zůstává na všechno sám.

František Uher přešel z jedné polohy do druhé, a s tím, jak vyměnil svou trojici hrdinů za nového, změnil i způsob vyprávění. Soukromý detektiv Abraham není sice typickým představitelem drsné školy, ale některé rysy tohoto subžánru v jeho chování najdeme, i když v modifikované formě. Například jeho osamělost je relativní. Je sice rozvedený a žije sám, ale spolupracuje se svým synem Honzou. Vyhnula se mu také omšelost, přestože je už ve věku, kdy je dědečkem. Ale jako správné soukromé očko občas dostane nějakou nakládačku, kterou příliš neřeší. A také se v jeho životě občas mihne femme fatale, jíž však nepodléhá bezpodmínečně.

Výstřely v temné noci mají hned od počátku spád, autor toho dosahuje krátkými větami a úsečnými dialogy. V podobném rytmu se táhne celá kniha, jen v některých místech dochází ke zvolnění, aby si čtenář alespoň na chvilku oddechl. Autor vymyslel poměrně komplikovanou zápletku, jeho hrdina ji řeší postupně a tahá za všechny nitky, trčící z klubka záhad. Užije si i čtenář, pro kterého musí být ve správné detektivce sem tam nějaká ta mrtvola.

Živé dialogy v textu mají jen jedno mínus – všechny postavy používají víceméně podobný slovník a na Abrahamův břitký humor odpovídají stejnou mincí. Pokud měl být Uhrův soukromý detektiv trochu cynický a pohotový, pak tato jeho vlastnost nevyniká tak, jak by měla.

František Uher je velmi zkušený autor, a tak jeho kniha neobsahuje nelogičnosti či slabá místa v ději. Autor se zaměřuje především na relaxaci čtenáře, nezatěžuje ho vážnějšími tématy. I když padají výstřely a lidé umírají, jde spíše o jakési symbolické smrti, nevyžadující čtenářovu účast. Primárně tedy jde o luštění záhady, tedy o základní podstatu detektivního příběhu.