Recenze: Leigh Bardugo – Šest vran

• 

Vytvořeno 31. 1. 2018 0:00

Autor: Dagmar Sieberová

Spisovatelce Leigh Bardugo vyšla v České republice poprvé kniha s názvem Griša – Světlo a stíny, která byla úvodním dílem knižní série Griša. Kniha Šest vran se sice odehrává ve stejném světě, příběh se ale nezaměřuje pouze na jednu grišu. Hlavními hrdiny je šestice náctiletých, kteří spojili své síly ve snaze vniknout do zdánlivě nedobytné pevnosti a zajistit si tak pohádkovou odměnu.

 

Kaz Brekker přišel do Ketterdamu jako naivní chlapec a dostal ve městě lekci a nový smysl života. Mladík žil pouze pro pomstu a s dostatečným kapitálem by mohl svého cíle dosáhnout rychleji. Proto neváhal a přijal skvěle placenou zakázku na vysvobození vědce ze zdánlivě nedobytelné pevnosti. Ani obávaný Kaz, důstojník gangu Gaunerů, ale nedokázal sám proniknout do pověstného Ledového paláce. Mladý zločinec proto přibral dalších pět osob, s jejichž pomocí chtěl obávané hradby překonat. Cestu do pevnosti zkomplikovala nečekaná úskalí, ale i vztahy mezi jednotlivými členy týmu.

Kniha je psána v er-formě. Kromě první a poslední kapitoly je každá kapitola vyprávěna z pohledu jednoho z šesti hrdinů. Postavy tak mohou předat svůj pohled na svět, případně retrospektivně vyprávět svoji minulost. Vzpomínání na věci minulé je pro šest vran důležité. Každý prožil příkoří, které ho poznamenalo a podepsalo se tak na jeho charakteru a pohnutkách. Takto například vzpomíná Inej:

Ta žena jí přikázala podržet lucernu a v jejím světle si zkoumavě prohlížela každičkou část jejího těla – zuby, prsa, dokonce nohy. […]
Otočila se k ní zády, aby s námořníky uzavřela obchod, a Inej tam zůstala stát s rozepnutou blůzou a sukní vykasanou k pasu a křečovitě si tiskla ruce na prsa. Viděla měsíc třpytící se na hladině zátoky. Skoč, napadlo ji. Cokoliv tě čeká na dně moře, bude lepší než to místo, kam tě tahle ženská odvede. Ale neměla odvahu. (Str. 165)

Každý ze šestice má svá trápení, ale i specifické dovednosti. Autorka si dala záležet s popisem hlavních hrdinů, liší se svým charakterem, ale i vzhledem. Nejsou dokonalí a mají své chyby. Trochu prvoplánově působí vzplanutí vášní mezi postavami.Postavy se nejen zamilovávají, ale i vraždí. Jedná se tak o surovější první díl knižní série, než byla kniha Griša – Světlo a stíny. Ostatně příběh Šesti vran se má odehrávat pár let po Griše, pro čtenáře ovšem není nutné znát příběh této série.

Šest vran využívá spisovatelka k detailnějšímu popisu světa, který stvořila ve svém předešlém díle. Postavy pocházejí z různých zemí a baví se o své domovině, životech a zvyklostech. Někdy používají slova připomínající skutečné jazyky (např. němčinu). Bardugo také neváhala a stvořila specifické slovní obraty pro své zločince:

„Žadný slzy,“ houkl Jesper a hodil pušku Rottymu.
„Žádnej funus,“ zahučel zbytek Gaunerů jako jeden muž. Znamenalo to něco jako „hodně štěstí“. (Str. 29)

Jak je z ukázky patrné, nespisovná řeč odpovídá prostředí, ve kterém se postavy pohybují.

Toto fantasy mě překvapilo surovostí. Hlavní zápletka pojednává i o problému v reálném světě, o drogách. Jedná se tak o mírně násilnější young adult fantasy. Uvítala bych ale, kdyby se autorka tolik nevyžívala ve zkaženosti Ketterdamu. Mnoho prostoru získává i představení postav, proto se šestice vydává na výpravu zhruba až na straně 118. Nuznost města Ketterdamu, stejně jako utrpení jednotlivých hrdinů už autorka popsala, takže by se příští díl mohl více orientovat na samotný příběh, nikoliv na představení postav.