Recenze: Mary E. Pearsonová – Zrádné srdce

• 

Vytvořeno 6. 3. 2018 0:00

Autor: Dagmar Sieberová

Kniha Zrádné srdce je druhým dílem knižní série Kroniky pozůstalých od autorky Mary E. Pearsonové. Lia ještě nikdy nebyla tak vzdálená svému snu o poklidném životě prosté dívky milované tím pravým. První dcera Morrighanu, byla unesena do znepřátelené Vendy. Přesto se nevzdává a pouští se do nebezpečné hry, kdy i pouhé slovo může znamenat smrt. Musí hlavně získat čas, aby mohla zachránit nejen sebe, ale i svoji zemi Morrighan.

 

Venda, hlavní město stejnojmenné země, se stalo vězením princezně země Morrighan. Lia se nevzdává snu na útěk a pouští se do přetvářek a lží v naději, že se jí a taktéž zajatému Rafemu podaří uniknout. Ale vendské hradby se zdají být nepřekonatelné a tvrdou rukou vládnoucí Komizar neporazitelné. Právě Komizar má navíc s Liou jiné plány, ve kterých má být figurkou v jeho mocenských machinacích. Sama Lia se seznamuje s lidmi, které kdysi všechny považovala za barbary. Pro některé se stává symbolem lepších časů, dívka se ale odmítá stát součástí této země.

Tento díl je stejně jako předchozí psaný v ich-formě. Opět se zde střídají kapitoly, ve kterých vypráví Lia, Rafe, Kaden, ale také Pauline (nejvíc prostoru ale opět patří Lie). V předchozím dílu autorka umně pracovala s pohledy mužských protagonistů, kdy rozdělovala mezi subjektivní citovou rovinou a rovinou určenou jejich postavením. V kapitole Zabiják se tak dotyčný například rozčiloval nad tím, že propásl šanci dívku zabít. Pearsonová tak udržovala čtenáře v nejistotě kdo je kdo a koho vlastně Lia miluje. V tomto díle ale bohužel podobné schéma nevyužila. Více prostoru v této knize získává Pauline. Jejím prostřednictvím se čtenář dozvídá, co se děje v Morrighanu, stejně jako bližší informace o vztazích v Morrighanské vládnoucí vrstvě.

Lia je pořád ta sympatická postava, co si sveřepě kráčí za svým. V tomto díle se dívka seznamuje s novou kulturou a otevřeně si přiznává, že všechny obyvatele Vendy nemůže házet do jednoho pytle. Princezna taktéž nevynechá příležitost k potrápení svých nepřátel:

Pozoroval jsem ji, jak se blíží.
Bylo to něco v jejím kroku. V tom jak měla paže propletené na hrudi. V záměrné nenucenosti jejích pohybů.
Svaly v krku se mi napjaly. Neměl jsem z toho dobrý pocit.
Pak se usmála, a já věděl.
Nedělej to, Lio. (Str. 159)

Lia se stále ještě vypořádává s překlady starých textů, které vyvracejí dogmata jejího náboženství. Je tak tematizován rozpor mezi náboženským výkladem minulosti a skutečným průběhem událostí. Co však texty mají společného je, že popisují situace po přírodní katastrofě. Pradávné spisy jsou zmíněny Liou v rámci příběhu, ale častěji uvozují nové kapitoly. I v těchto textech autorka ukazuje svůj um. A tak běžné ovoce představuje jako něco neskutečného:

Ano, mé dítě, krásná princeznička jako ty. Měla zahradu plnou stromů obtěžkaných plody velkými jako mužská pěst.
Dívenka se na mě pochybovačně zadívala.
Nikdy neviděla jablko. Ale mužské pěsti zná dobře. (Str. 70)

Hlavní téma příběhu bylo Liino uvěznění a to se podepsalo i na lokacích. Princezna v tomto díle pobývala ve Vendě a občas si pod Komizarovým dohledem vyjela na venkov.

Překlad této knížky nenadchne. Ve slovech někdy chybí písmena, jindy je použita špatná slovesná osoba a z výběru některých slov jsem rovněž nebyla nadšená.

Ve Zrádném srdci Lia především odhalovala tajemství Vendy a snažila se zajistit přežití sobě a Rafemu. Kniha nabídla pokračování příběhů a odhalení několika tajemství. Přesto pro mě nedosáhla kvality prvního dílu. V tomto díle autorka pro Liu vytyčila nelehké úkoly a ostatně naznačila i osud této postavy. Nechme se tedy překvapit, jak autorka ukončí příběh a zda odhalí katastrofu, která poznamenala princeznin svět.