Recenze: Mika Waltari – Vlak osamělého muže

• 

Vytvořeno 16. 3. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Finského spisovatele Miku Waltariho má český čtenář spojeného především s jeho nejznámějším románem Egypťan Sinuhet. Šlo však o velmi plodného autora, mezi jeho díly lze najít celou řadu románů, povídek, detektivek, ale také poezii, hry, filmové scénáře. A také cestopisy.

 

Díky nakladatelství Hejkal, které vydalo už řadu Waltariho knih, má dnes jeho první cestopis i českou podobu. Je tak možné se vrátit do minulosti a srovnat, kam se během života postupně dostal literárním stylem i náměty.

Mladý Waltari si po ukončení studia splnil svůj sen o cestě jižní Evropou. Aby jej mohl realizovat, zavázal se napsat řadu reportáží, čímž skloubil jednu touhu s druhou – spisovatelskou. Cestopisy, podobné jako je Vlak osamělého muže, jsou ve světě oblíbenější než u nás, kde vládnou jiné žánry. V době, kdy Waltari cestoval a psal své zápisky, byly navíc pro řadu lidí jediným zdrojem informací o světě. Nedostupnost cestování pro tak široké masy, jako je to dnes, se ve Waltariho cestopisu projevovala zejména ve styku s jinými lidmi. Výběr nebyl velký, což však znamenalo, že si nemohl volit známé pouze mezi spřízněnými dušemi.

Pro dnešního čtenáře znamenají Waltariho zápisky zajímavý pohled na meziválečnou Evropu. Čtenář jeho prostřednictvím může srovnat život ve Finsku, Francii a Rakousku, ocitne se na Balkánu, ve státech státům jako jsou Bulharsko a Rumunsko i v Turecku, představujícího rozhraní mezí Evropou a Asií, křesťanským a muslimským světem.

Autor ve svém cestopisu neklade důraz na popis místních reálií a geografických zajímavostí, soustředí se převážně na prožitá dobrodružství a pocity, které v něm místo zanechalo. Rád se zmiňuje o krátkodobých láskách, což však vyznívá spíše jako něco romantického, nikoliv erotického. Vlak osamělého muže se tak podobá starým cestopisům jako třeba klasika žánru Milion. V tom tkví úspěch a obliba takových knih, čtenář netouží pouze po informacích, je potřeba přidat i trochu zábavy.

Mohlo by se zdát, že cestopis z doby mezi válkami už pro současného člověka nebude mít žádný význam. Ale dnes, kdy Evropa řeší rozdíly mezi jednotlivými národy i to, co je spojuje, je zajímavé poznat její tvář v minulosti. Nasát kouzlo cestování v době, kdy nebylo samozřejmostí, a kdy se dalo mluvit o poznávání cizích krajin. Máme před sebou velmi zajímavou knihu, která dokáže zaujmout i přes roky, dělící nás od jejího vzniku. A k její kvalitě významnou měrou přispívá i skvělý překlad Markéty Hejkalové, která už přeložila mnoho Waltariho knih a díky níž se tak můžeme s dílem tohoto spisovatele podrobně seznámit.