Recenze: Peter Newman – Zlo

• 

Vytvořeno 3. 4. 2018 1:00

Autor: Lucie Sigmundová

Zlo je návratem do všech starých známých míst a ke všem starým, ještě známějším hrdinům. Zatímco tulák putoval s mečem z prokletého jihu do bašty naděje na severu, nová malá hrdinka to bere přesně naopak.

K tulákovi se vracíme až po letech, v momentě, kdy se na jihu probouzí něco opravdu velkého. Meč volá po boji, jenže tulák tou dobu už vede poklidný život pastevce koz a odmítá na volání odpovědět. Hrdinkou se tak stává Vesper, která se na pouť vydává částečně proti své vůli. Božský artefakt chce původně jen odklidit z dosahu, aby jejího otce už víc netrápil. Jenže poselství okřídleného meče je mnohem větší než ona sama, než tulák, a tak se najednou malá holka ocitne na cestě zpátky k Trhlině.

Je fakt, že jedničce se dařilo šokovat krutostí, hnusnými démony a padlým světem lidí, který byl odpudivý z každého úhlu pohledu. Pokud se bojíte, že dívka jako hrdinka znamená, že Newman ubere na drastičnosti, bojíte se zbytečně. Rozjíždí se přesně tam, kde se minule zastavil. Ještě lépe řečeno, jede svůj standard, ze kterého neubírá a ani ho nepřekonává. Šokovat už v tomhle směru nemá čím, a tak zkouší novou taktiku: nepamatuji knížku, která by v sobě obsahovala tolik náznaků na intimní vztah mezi muži.

Bohužel i Zlo má své chyby. Přesně tytéž, na které už trpěl první díl: nelogičnosti, podivně nastavená pravidla fungování i to, že se některé postavy objeví a pak bez vysvětlení zase zmizí. Pozitivní ale je, že Zlo trochu eliminuje kozí prvek. Byť si to autor zase nemohl odpustit, protože koza neodmyslitelně patří k místnímu folklóru. V Tulákovi byla častokrát už na překážku a její humorné eskapády se do drsného, potemnělého světa vážně nehodily. Tentokrát je tady mládě, které ji hravě a v celku dobře zastupuje (čtěte: nedostává tak brutálně velký prostor). Když jsme u toho, docela by mě zajímalo, jaká generace koz se objeví v posledním díle, který má být věnován Sedmě. Ale to předbíhám.

Vesper se jako hrdinka moc nepovedla. Newman ji nedokázal pořádně uchopit. Občas se chichotala jako dítě a lezla na nervy, jindy se chovala jako čtyřicetiletá žena. Být kniha jen o tom, že starou známou cestu bere Vesper pozpátku, asi ji nedočtu. Mám takové tušení, že dříve nebo později by se stala otravnou.

Ale Zlo je lepší než Tulák. Díky tomu, že přibyly hned dvě podivuhodné linie. Za prvé je to samotné dění mezi démony. Není to jen nudná honička s cílem zničit meč/ovládnout svět. Kdepak, tady se začíná dost zajímavě pletichařit. Objevují se nové druhy nepřátel a především nečekané osobnosti, díky kterým vyprávění dostává šťávu. Bezejmenný tulák i Vesper jsou nadefinovaní tak, aby se stali správňáckými hrdiny, aniž by kdy odbočili z cesty. Druhá strana je jejich přesným opakem – prochází neskutečně zajímavým vývojem.

Druhá linie rozšiřuje mytologii univerza. Pravidelné odskoky zavádějí čtenáře do tisíce let staré minulosti. Ukáže se, že Tulák a Zlo jsou opravdu post-apo, jak jsme se celou dobu domnívali. Navracíme se do dob, kdy neexistovala Trhlina. Kdy se objevilo první okřídlené oko a někdo poprvé vytušil nebezpečí hrozící z druhé dimenze. A... a... v určitém bodě se to celé zastaví. Jak jsem autorovi v prvním díle vyčítala unylé a pravidelné střídání přítomnosti s minulostí, které postupně knihu zbavilo všech tajemství, teď jsem ho proklínala za opak. Newman se s tou mytologií zasekl někde v půlce a nechal ji tak, aby si měl co šetřit na poslední díl. Což udělal moc chytře. Těším se na Sedmu. Těším se na ni mnohem víc, než jsem se těšila na Zlo.


Název knihy: Zlo
Autor: Peter Newman
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Místo vydání: Brno
Vydání: 1.
Počet stran: 432
ISBN: 978-80-7577-174-2