Recenze: Katherine Luka – Josie a kolt

• 

Vytvořeno 17. 6. 2018 1:00

Autor: Sabina B. Holasová

Autorka se zdánlivě tváří jako nadaná spisovatelka, ve skutečnosti je však výtečnou velrybářkou. Nahodila udičku, já spolkla návnadu a nepustila ji, dokud jsem knihu neslupla prakticky na posezení.

Už scéna vykreslená na prvních stránkách s přestřelkou na prašné ulici westernového městečka čtenáře vtáhne do děje. Ihned je zřejmé, že půjde o divokou jízdu. Děj postupuje svižně kupředu, občasné peripetie s láskou a vztahy jej zdravě okoření. Tajemství minulosti obou dívek je dávkované postupně buď v úvahách nebo vzpomínkách hlavní hrdinky, a jako lahůdka přímo v dialogu s Coltem. Napětí graduje a katastrofa v závěru bere dech.

Velmi oceňuji, že mě při četbě nerušily žádné stylistické nešvary či, nedej Bože, pravopisné chyby, jak bývá nešťastným zvykem u překladové literatury. Velké díky tímto vzdávám autorce. Poměrně střízlivý styl drsnému příběhu náramně slušel. V rozhovorech bylo snadné odlišit jednotlivé postavy díky způsobu mluvy, což si zasluhuje také palec nahoru. A popis letmé důvěrné chvilky mezi hlavními postavami mě vzal za srdce.

Autorka novelu zalidnila živoucími a uvěřitelnými charaktery. Colt působil jako přímý a čestný chlap, až se člověk divil, proč mu Josie pořád nevěří. Na druhou stranu byla její úzkost a nedůvěra pochopitelná a v závěru naprosto opodstatněná. Šerifové byli stateční, obyvatelé městečka přátelští, padouchové odporní.

Dobrá, těch záporáků byl na poměrně nevelkém počtu stránek přece jenom nadbytek. Konkurenční majitel saloonu představoval jenom hrubiána obávajícího se o živnost. Po vyjasnění stanovisek s hlavní hrdinkou prakticky zmizel ze scény. Bezzásadový zrádce působil hamižně a slizce. Ale pravé zlo autorka přivedla na scénu v samotném závěru, aby čtenáři naservírovala jeho nejhorší podobu oděnou do hávu falešné morálky, luxusu, společenského vlivu a rodinných vazeb.

Dostávám se k nedostatkům díla. Josiino podivné chování vůči Coltovi dostane smysl až po přečtení celého příběhu. Této postavě a vůbec celému textu by prospělo trochu odlehčení a smyslu pro humor. Tragické okolnosti by tím neztratily na hloubce, možná naopak.

Ale celkový dojem je více než pozitivní, a to westerny opravdu nemám ráda. Příběh mi totiž nepřišel jako kdovíjak romantický, byť v něm láska, a to v mnoha různých podobách včetně pokřivené otcovské, hrála obrovskou roli. Já v něm ale viděla nepříjemnou paralelu s každodenní skutečností, kdy společnost z pohodlnosti a falešné ohleduplnosti zavírá oči před krutostí, bezcitností a násilím. Takže vlastně ještě jedna výtka – téma bylo tak nosné a tak dobře pojaté, že by sneslo mnohem rozsáhlejší zpracování.
Rozhodně doporučuji.