Recenze: Martin Goffa – Vykoupení

• 

Vytvořeno 8. 8. 2018 1:00

Autor: Jiří Lojín

Autor detektivek, tvořící pod pseudonymem Martin Goffa, vydává své knihy tak často, jako kdyby psal se záviděníhodnou lehkostí. V duchu vidím, jak se při čtení takové věty usměje a pomyslí si o té lehkosti své, ostatně, jako každý autor. Tentokrát dostala jeho detektivka název Vykoupení.

Tentokrát se Miko Syrový vrací do své rodné vesnice. Poté, co si zkusil kariéru soukromého detektiva, pracuje už dlouhá léta zase u policie, ale dostal se do profesní i soukromé lidské krize, zejména poté, co mu po napadení zemřela přítelkyně Tereza (kniha Štvanice). Pocit marnosti v něm vyvolává i špatná vymahatelnost práva, nahrávající zlodějům a podvodníkům, které on jako policista stíhá.

K depresivní atmosféře přispívá i prolog, v němž hledá zatím neznámý muž východisko ze situace, která objektivně žádné řešení nemá. Jde o jeden z charakteristických rysů detektivek Martina Goffy, jeho oběti se velmi často ocitají v takových pozicích, že se jim sebevražda jeví jako jediný způsob, jak se zachovat čestně.

Miko Syrový do své rodné vesnice Mokřiny na Moravě přijíždí zrovna v době, kdy má jeho kamarád z dětství Vojtěch Farský pohřeb. Pro čtenáře tak Farský splývá s člověkem, bilancujícím svou minulost v prologu. Tragédie je o to větší, že vlak, který Farského srazil, řídil další kamarád z vesnice. Pro Mika jako detektiva, i když rezignovaného, znamená podivná smrt impuls, aby se začal zajímat o podrobnosti okolo Farského.

Martin Goffa se jako vždy inspiruje skutečnými případy, zejména reálným stavem práva v Česku. Jako bývalý policista používá pro své knihy znalosti způsobů a postupů vyšetřování a jeho detektivky tak získávají na věrohodnosti. Často však volí rozuzlení mimo hranice zákona. Laický čtenář může těžko posoudit, jaký je podíl reality a fikce v takovém řešení situace, kdy někdo bere zákon do vlastních rukou. Avšak pravděpodobně jde spíše o jakousi touhu potrestat zločince i v případě, že se mu podaří vyklouznout z oficiálních způsobů vyšetřování.

Dalším důležitým motivem detektivek Martina Goffy je velmi osobní přístup Mika k vyšetřování, ale i to, jak se vyšetřování dotýká jeho soukromých záležitostí a rodiny. I když je Miko rozvedený, dcerka Monika zůstává jeho velmi citlivým místem.

Dalším tématem, které se často opakuje, je zadlužení, vedoucí do slepé uličky. Odráží realitu dnešního života, kdy se mnoho lidí, zejména s představou nesmírného zbohatnutí, nebo pouze slušného života, nechává vlákat do dluhové pasti, z níž není úniku. Martin Goffa si nevymýšlí žádné krkolomné zápletky, které by se řešily dedukcí, tyto zločiny vyžadují trpělivé vyptávání a hledání svědků.

Hlavní linka detektivky se samozřejmě týká Mika Syrového, je psána v ich-formě, aby měl čtenář s postavou co možná nejtěsnější kontakt a dokázal pochopit frustraci, která na něj doléhá. Do toho autor vložil několik vedlejších, které jsou ale velmi nevýrazné, takže spíš působí jako odbočky narušující jednotnou koncepci detektivky. Na několika místech se Martin Goffa uchýlil k náznakům, jak dramatický bude následující děj, což je tak trochu nošením dříví do lesa.

Závěr knihy je očekávaný, nejde o to, zda bude někdo potrestán, ale o způsob, jakým k tomu dojde. V tomto ohledu bude čtenář určitě uspokojen, protože potrestání zla je přesně ten prvek, který čtenář v Goffových knihách čeká. Jako v pohádkách. Jak se ale liší detektivka od pohádky?

Martin Goffa nechá svého hrdinu dál pracovat v řadách policie. Nový případ vytrhl Mika z jeho letargie a zdá se, že i milostném životě se brzy začne blýskat na lepší časy. Určitě bychom mu to přáli.