Recenze: Michal Šanda – Dr. Moul

• 

Vytvořeno 23. 9. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Michal Šanda vydal vlastním nákladem útlou knížku, kterou si napsal jen tak, pro radost. To říká o sbírce básniček, říkanek a drobných próz téměř vše. Ještě název: Dr. Moul.

Zařadit Dr. Moula do nějaké škatulky není jednoduché, ostatně čtenáři, kteří se s texty Michala Šandy už setkali, už si museli zvyknout, že jsou tak trochu mimo kategorie. Dr. Moul na první pohled působí jako knížka pro děti. Obálka s výraznou barevnou ilustrací, stylizovaná postavička prvorepublikového lékaře, množství obrázků uvnitř, básničky o pár verších.

Pokud se však do Šandových textů začteme, zjistíme, že jejich podstata tkví ve slovních hříčkách, vycházejících z názvů měst a obcí České republiky. Fiktivní lékař Dr. Moul (Drmoul, PSČ 353 01), jezdí za svými pacienty do různých koutů naší vlasti a aby si cestu zpříjemnil, vymýšlí si různé variace na jména míst, která navštíví. V tomto bodě je potřeba Šandovu knížku zařadit mezi sci-fi, protože uvážíme-li, kam všude náš doktor za svými pacienty zajel, musel bezpochyby ovládat umění teleportace. Šanda se o tom sice nezmiňuje, avšak jiná možnost není.

Dr. Moul pobíhá od Počepic (PSČ 264 01), přes Tuháň (PSČ 472 01), navštíví východočeský kraj v obci Třibřichy (PSČ 537 01) jen aby si odskočil na Moravu do vesnice Stařeč (PSČ 675 22). A to je jen začátek! Míst, jejichž názvy připadaly Dr. Moulovi a Michalu Šandovi tak zajímavé, že si o nich něco vymyslel, je přes čtyřicet.

Další pomyslnou škatulkou, kam bychom se Dr. Moula mohli pokusit vtěsnat, je literatura pro dospělé. Ocenit vtip veršů či prózy vyžaduje alespoň nějaké vědomosti. Můžeme je sice dětem předat, ovšem pouze za předpokladu, že o to stojí. Pravdou je také to, že některé texty, byť koncipované jako pohádky, nejsou pro děti příliš vhodné. V básni Ivanovice na Hané připomíná anglosaskou šlechtičnu Godivu, hned na vedlejší stránce v textu věnovaném vesnici Mrklesy virtuózně vyjmenovává karetní hry.

Kam tedy Dr. Moula zařadit? Mezi poezii, či prózu? Pro děti, nebo pro dospělé? Populárně naučný zeměpis, nebo sci-fi?

Na závěr ale vážně. Michal Šanda opět prokázal, jaký má obrovský smysl pro hru se slovy, s jejich významy i zvukem. Jeho hříčky jsou založeny na jednoduchém principu, stačí názvy rozdělit nebo jim přiřadit trochu jiný význam a náhle je tady kratší nebo delší příběh. Autor je vybavený natolik velkou slovní zásobou, že je schopný variovat významy nejen v próze, ale i ve verších. Ve spojení s ilustracemi Marka Douši vznikla pěkná knížka, kterou sice běžný čtenář zhltne za necelou hodinu, ale na dlouhou dobu z ní bude mít dobrý pocit.