Recenze: N. K. Jemisin – Páté roční období

• 

Vytvořeno 10. 1. 2019 1:00

Autor: Markéta Forejtová

Páté roční období N. K. Jemisin se v rámci fantasy žánru vymyká veškerým konvencím. Kniha vyhrála několik literárních ocenění, bývá zařazována mezi nejúspěšnější fantasy série v historii. Všechny tyto tituly příběh o zanikající civilizaci drží právem.

Hned na prvních stránkách čtenář objevuje Tišinu, kontinent na pomezí dvou tektonických desek. Kvůli zemské aktivitě se čas od času objeví nějaká přírodní katastrofa, která vyhladí lidstvo. Jedinou společností, která tato „pátá období” už několikrát přežila, jsou Sanzedové. Jejich přísná hierarchie a vykořisťování orogénů (lidí se schopnostmi cítit a měnit pohyby země) jim umožnila vzdorovat už několika koncům světa. Dokážou ovšem odolat i tomu nadcházejícímu?

Autorka svůj vymyšlený svět představuje prostřednictvím tří hlavních hrdinek. Essun, učitelka středního věku, touží pomstít smrt svého syna. Damaja, talentovaná malá orogénka, je odvedena od svých rodičů a čeká ji oficiální náročné vzdělání v Opoře. A nakonec Syenit, která cestuje s nejsilnějším orogénem Alabastrem, aby odstranila korály z jistého přístavu. Kapitoly Essun jsou napsané ve druhé osobě s vševědoucím vypravěčem, cestu Damaji a Syenit sledujeme klasicky ve třetí osobě. Tím získává děj další dimenzi a vymyká se klasickým fantasy knihám, jak je známe. Třešničkou na dortu může být závěrečné propojení všech tří linek, které překvapí a náhle dává příběhu naprosto jiný význam.

N. K. Jeminis si na čtyřech stovkách stran vyhrála se vším do nejmenších detailů. V ději budete těžko hledat nějakou nedomyšlenou nesrovnalost. Stejně tak nechybí vývoj postav, ani prozkoumávání světa z geografického, etnického i historického hlediska. Originálním aspektem je také chování ostatních lidí k orogénům. Na jednu stranu jejich schopnosti potřebují a jsou ochotni za ně zaplatit neuvěřitelné sumy peněz. K samotným orogénům se ale všichni chovají hrubě a odtažitě – pohanské komunity se je snaží zabít, úřady jim neprojevují absolutně žádnou úctu, většina se jich bojí a především na ně nikdo nehledí jako na lidi. Takové postavení chtě nechtě asociuje otroctví a pozdější segregaci Afroameričanů. Autorka sama se k tomuto odkazu hlásí a podařilo se jí vystihnout problematiku lépe, než leckteré knize na totožné téma – a to i přes veškeré fantasy aspekty.

Páté roční období si rozhodně nezamiluje každý čtenář. V příběhu se kromě poetických myšlenek o koncích a znovuzrozeních objevuje i určité množství násilí a sexuality, které sice nijak neruší děj, ale dodává příběhu určitou hrubost, která se nejspíš nebude zamlouvat všem. V každém případě se jedná o poměrně náročnou četbu, ideální pro ty, kteří mají pocit, že už v žánru fantasy četli úplně všechno a nic je nemůže překvapit. Tahle kniha se totiž vymyká a musí zákonitě šokovat úplně každého – ať už originálními postavami, propracovaným světem, nebo zajímavou problematikou. Stačí se odvážit do ní nahlédnout a jistě vás pozitivně překvapí.

Ukázka:
Už ale chápe, že svět není spravedlivý. Jsou orogénové, Misalemové světa, od narození prokletí a strašliví. Tohle je nutné pro jejich bezpečí. A nehrozí jí nic nečekaného, když dělá, co se po ní chce. Ustláno má vždy dokonale, zuby má vždy čisté a bílé. Jakmile začne zapomínat, na čem záleží, podívá se na svou pravou ruku, ve které jí za chladných dnů sem tam píchne, ačkoli se kosti zahojily za pár týdnů. Vzpomene si na tu bolest a na to, co se tehdy naučila. (Str. 183).