Recenze: Michal Šanda – Hemingwayův býk

• 

Vytvořeno 12. 1. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

O rybách píše Michal Šanda rád. Určitě by se mezi jeho knihami našly nějaké, v nichž se o rybaření nezmínil, dovolím si však tvrdit, že jich není mnoho. Proto nepřekvapí, když se okolo nich točí i povídky ve sbírce Hemingwayův býk, přestože titulu knihy vévodí jiný živočišný druh.

 

Aby nedošlo k omylu, raději hned uvedu na pravou míru toho býka. Ve skutečnosti nejde o reálného tura, ale o metaforu, vyjádřenou v mottu sbírky:

Literatura je ke spisovateli stejně nemilosrdná jako k toreadorům korida.

Autorem věty je Ernest Hemingway a čtenářům, kteří tuší alespoň něco z jeho života, je jasné, jaký myšlenkový pochod ji generoval. Ostatně Michal Šanda své povídky propojil střípky z Hemingwayova života a vše ústí do poslední povídky Neporažený. V ní rozvíjí větu, použitou jako motto, pohrává si s jejím významem, korida se v jeho podání stává reálnou a Hemingway jako slavný toreador stojí proti skutečnému býkovi. Ten se stejně jako nepoddajný literární útvar snaží svého protivníka nabrat na rohy a zadupat ho do prachu arény.

Povídky, předcházející tu poslední, volně navazují na předchozí text Údolí (recenze zde). Kromě toho, že je z nich cítit vše prostupující pach rybiny, odehrávají se opět převážně v hospodě nižší cenové skupiny a prostředkem vyprávění se staly řeči, které se obvykle v hospodách vedou. Podobnost Údolí a Hemingwayova býka netkví pouze v těchto atributech, které by se daly bagatelizovat s poukazem na autorovo oblíbené téma. Údolí se pojí s s jiným velkým americkým autorem, Johnem Steinbeckem, a to už není náhoda, ale promyšlený literární projekt, který možná bude pokračovat. To je však pouze spekulativní předpoklad. Nemusí se naplnit, protože Michal Šanda rád experimentuje a kromě ryb se dlouhodobě neváže na žádné téma.

Šandovy texty bývají většinou pohodové, téměř až laskavé, což zřejmě vychází právě z trpělivosti, v jaké se musí rybář vycvičit, aby se mohl tomuto koníčku oddat. Stejně jako byla pro východní filozofy důležitá cesta a nikoliv cíl, je pro správného rybáře důležitý čas prosezený v meditačním stavu mysli a boj se zaseklou kořistí je zpestřením. Vyprávěním o útrapách a úlovcích se rybář cvičí v umění fabulace a rozdávání radosti, srovnatelným s bájením lovců u pravěkých ohnišť, a autor, který prošel takovou školou, je schopen vrátit se ke kořenům literatury. V Hemingwayově býku však čtenář může pozorovat jistou odchylku od zmíněné laskavosti a pohody teplem prostoupené hospody, a to určitou nervozitu, nespokojenost a hádavost. Jako kdyby sám autor procházel poněkud neuspokojivým obdobím.

Šandovy povídky vycházejí z prostředí, spojujícího lidi z různých vrstev. Rybolovu propadají lidé nezávisle na intelektu i společenském postavení. Až na snobské výjimky si pak spolu rádi sednou a dají si pivo nebo grog, společné téma zruší bariéry vzdělání, politického i náboženského vyznání, v konečném důsledku odkrývá základní podstatu lidského (v tomto případě spíše mužského) života. Tato primitivní prapodstata nemá nic společného s mužským šovinizmem, jak by to mohly chápat feministky. Autor povídky propojuje odstavci, které lze chápat jako úseky Hemingwayova života, avšak také jako myšlenky o podstatě a bolestech tvorby. To dělá Šandovu sbírku čtivou i inspirativní.