Recenze: Jana Maternová Burčíková – Vyprávěnky o sportu nejen pro sportovce

• 

Vytvořeno 31. 3. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Není výjimkou, když autor do svých textů promítá své vlastní zážitky, traumata, posedlosti nebo záliby. Proč ne, vždyť právě z toho, co je spisovateli nejbližší, vzniká to nejlepší literární dílo. Čtenář ale pak často identifikuje autora i smyšlenkami a rolemi, které nejsou odrazem skutečného života a názorů. Povídky Jany Maternové Burčíkové, vydané ve sbírce Vyprávěnky o sportu nejen pro sportovce, však prozrazují, že autorce je sport opravdu blízký.

Jana Maternová Burčíková si vytkla za cíl podívat se na sport z různých úhlů a očima odlišných pozorovatelů. Hned v úvodních dvou povídkách si zvolila obyčejnou situaci okořeněnou neobyčejným setkáním a interpretovanou dvěma různými vypravěči. Žena, která si vyběhla na svou obvyklou trasu, potká v lese divoké prase. Není vyděšená, spíše fascinovaná nádherným stvořením. Běžec – začátečník se k tomuto setkání nachomýtne. V tomto okamžiku se příběh rozbíhá do dvou směrů. Zatímco žena to považuje za nepříjemné vyrušení a považuje muže za vtíravého, on má pocit, že ženu hrdinně zachránil a je zklamán její nevšímavostí. Autorka interpretuje pohled ženy jako realitu, kdežto mužův pohled jako fabulaci, jíž se podvědomě snaží zachovat si tvář.

Další povídka Mládí versus věk moudrosti představuje určitý konflikt mezi nadšením a chutí soutěžit a lhostejností učitele, který by raději trávil svůj volný čas jiným způsobem. I když autorka prostřednictvím matky mladých sportovkyň vyjadřuje svůj názor jednoznačně, čtenář si na protagonisty může udělat svůj vlastní názor. Další povídky spojuje autorka s partnerstvím a vztahy, ať už se to týká života v manželství, nebo hledání nových známostí. Je samozřejmé, že v povídkách tohoto ražení se objevuje téma lásky k dětem a péče o ně. Je vyčerpávající a autorčiny matky se vyznačují snahou být dokonalými, což vede ke stresu a výčitkám i v případě, že svým rodinám věnují opravdu hodně času a sil. Dotýká se i tak závažných problémů jako anorexie nebo neschopnost vrátit se do života po úrazu.

I když většina postav sbírky Vyprávěnky o sportu nejen pro sportovce jsou ženy, najdeme v ní i příběhy mužů, jako například v povídce Všechno nebo nic, která je poněkud hořká. Povídka je psaná ich-formou, avšak přestože je její interpret muž, má spíše ženský charakter.

Texty ve sbírce jsou poměrně rozmáchlé, autorka své myšlenky vyjadřuje mnoha slovy a její styl připomíná švitoření v přátelském prostředí při kafíčku. Naznačuje to i výraz „vyprávěnky“ v názvu knihy, který není zrovna pro členy klubu odpůrců zdrobnělin. Jana Maternová Burčíková se cíleně snaží rozvíjet věty, což je ovšem někdy na škodu.

Za velké pochybení považuji psaní osobních zájmen v přímé větě s velkým začátečním písmenem, tady opravdu nechápu důvod. Žádný redaktor by takovou hrubou chybu neměl pustit.

Na zadní straně obálky se autorka zmiňuje o své připravované knize, které se bude věnovat tématu mentální anorexie. Ve sbírce Vyprávěnky o sportu ho již „nakousla“, zejména ve spojení se sportem jde o neveselé povídání a málokdo si dokáže představit všechny důsledky, které s sebou toto onemocnění nese.