Recenze: Colleen Hoover – Námi to končí

• 

Vytvořeno 6. 5. 2019 0:00

Autor: Markéta Forejtová

Colleen Hoover patří mezi nejznámější autory v rámci romantických příběhů pro mladé čtenáře – na kontě má v originále už přes patnáct titulů. V českém překladu nedávno vyšla kniha Námi to končí, která se kromě příběhu jednoho mladého vztahu zabývá i vážnějšími tématy.

Sedmadvacetiletá Lily se potýká se svou minulostí a láskou, jíž se musela vzdát. Po smrti svého otce se konečně rozhodla založit vlastní květinářství a splnit si tím dlouholetý sen. Zároveň se ale setkává se vznětlivým neurochirurgem Rylem, který jí svým způsobem převrátí život na ruby, i když o to Lily vlastně vůbec nestojí. Když se pak setká s Atlasem, pro ni velmi důležitou osobou ze střední školy, začne se ptát, jestli nedělá stejné chyby jako její matka…

Colleen Hoover píše knihy pro středoškoláky, ale také pro čtenáře v kategorii Young Adult (tedy mladé dospělé). Právě druhé skupině jmenovaných je určena kniha Námi to končí. Jelikož se z velké části jedná o romantickou knihu, najdeme v ní nemálo erotických scén. Mimoto se autorka dotýká závažných témat, která nelze bez prozrazení zápletky rozebírat do přílišných podrobností. Přesto je třeba podotknout, že si čtenář zkrátka a dobře musí z příběhu Lily odnést nejedno důležité poselství. Protagonistka totiž nad událostmi přemýšlí, díky tomu si při čtení můžeme udělat na všechno vlastní názor a ne jen slepě přejímat ten autorčin, jak bývá v knihách pro mladé často zvykem.

Miluju, když se pod hvězdnatou oblohou cítím tak nedůležitá.
Líbí se mi to.
Líbilo se mi to.
Až do chvíle, kdy se dveře na střechu prudce otevřely a vyplivly člověka.  (Str. 10).

Samotný příběh se odvíjí v několika rovinách. V hlavní lince sledujeme klasické vyprávění v ich-formě z pohledu Lily. Druhá linka psaná prostřednictvím deníkových zápisků pochází z doby před zhruba deseti lety, kdy Lily ještě studovala na střední škole. Své deníkové zápisky Lily adresuje moderátorce Ellen, která je v anglofonním světě velmi populární. Díky tomu dodává příběhu další dimenzi a postava, která se v ději reálně neobjeví, nabývá na zajímavých obrysech.

Všechny postavy se autorce podařilo vykreslit do nejmenších detailů a tak vlastně ani nevadí, že pravděpodobně uhodnete zápletku. V tomto ohledu autorka nevykazuje přílišné množství originality, tudíž ti, kteří mají aspoň několik jejích knih za sebou, jistě dokážou předvídat závěr a velké finále veškerého dramatu. Je ovšem třeba pochválit stavbu děje, který se neodvíjí v klasickém románovém schématu, ale řadí za sebe několik méně či více důležitých a vzájemně se proplétajících zápletek.

Tohle proplétání Colleen Hoover ovšem ne vždycky vychází, takže se člověk před čtením musí připravit na nápadně vysoké množství náhod. Setkání na ulici často vyústí v „překvapivá“ seznámení nebo znovushledání, využití příbuzenských vztahů také autorka trochu přecenila. I přes všechna tato negativa si však Námi to končí zachovává svou čtivost, i sebepomalejší čtenář bude mít nutkání celou knihu zvládnout na posezení.

Sečteno a podtrženo – od tohoto románu nemá smysl čekat ohromující veledílo světové literatury. Jedná se o romantický příběh, který klade mimo jiné důraz i na vážnější témata. Figurují zde zajímavé postavy a prolínají se dvě dějové linky, ve kterých se odehrává několik zápletek. Pokud už máte ostatní knihy Colleen Hoover přečtené, dejte Námi to končí šanci. Jinak ale stojí za to spíše její další tituly, například její prvotina Bez naděje.

„Podle mě není na škodu, když si člověk trochu hlídá jazyk,“ prohodila jsem. „Nahá pravda je jen málokdy pěkná.“ Chvíli na mě zíral. „Nahá pravda,“ zopakoval. „Ten výraz se mi líbí.“ (Str. 21).