Recenze: Guillaume Musso – Byt v Paříži

• 

Vytvořeno 7. 6. 2019 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Nová kniha francouzského spisovatele Guillaume Mussa Byt v Paříži přináší další vzrušující pátrání po nevyřešeném případu. Tak jako v jiných Mussových dílech na začátku stojí náhoda… Nebo snad osud, který potřebuje právě tyto dva spojit dohromady? Policistka Madeline Greenová si pronajme byt v Paříži, neboť si chce odpočinout od své práce. Naráží tam však na bohémského spisovatele Gasparda Countancese, jenž si shodou okolností pronajal tentýž byt. Ten v minulosti patřil slavnému malíři Seanu Lorenzovi, jehož cenné obrazy beze stopy zmizely.

 

Postava Madeline není nová. Objevuje se již v dřívějším díle Volání anděla, kde jako úvodní náhoda či osudový moment stál omyl (výměna mobilních telefonů), na jehož základě se oba hlavní hrdinové poznali. Madeline je citlivá, silná, racionálně uvažující žena, která v románu Byt v Paříži musí čelit různým osobním krizím. Proto si také chce odpočinout, být na čas odříznutá od reality pracovního nasazení. Naproti tomu je Gaspard člověk, který žije ze dne na den, bojuje s blízkým vztahem k alkoholu a chce napsat své další dílo, proto odjíždí z Ameriky do Paříže, do ústraní.

 

Stěžejní část příběhu se odehrává po dobu šesti dnů právě v Paříži v období těsně před Vánocemi, což je pro čtenáře velmi přitažlivé. Autor umožnil nahlížení dokonale popsané atmosféry děje ze dvou úhlů pohledu. Pro Madeline Paříž představuje oázu klidu a uvolnění, ale Gaspard tuto metropoli vnímá negativně, přestože se sem pravidelně odebírá tvořit. 

 

Náhodné setkání tvoří pouze odrazový můstek celého akrobatického kousku pátrání. Musso odkrývá okolnosti postupně, člení je do krátkých kapitol uvedených trefnými citáty, což vede ke strhující četbě, která je místy zbrzděna klidnějšími popisy. Pobízí tak čtenáře v touze dostat se co nejrychleji dál k dynamičtějším kapitolám. Toto schéma Musso dodržuje i v předešlých dílech, sází tak u čtenářů na osvědčenou jistotu.

 

Motiv náhlé smrti malíře Seana Lorenze a záhada kolem osudu jeho syna Julliana nabízí mnoho tajemných okolností a zároveň je pojícím prvkem osudů obou hlavních postav. Téma je postupně rozplétáno, čtenář získává indicie, a jednotlivé kapitoly tak tvoří dílky dokonalé skládačky, které se systematicky spojují. Zároveň rozvíjí vztah Gasparda a Madeline, který začal hluboko pod bodem mrazu, neboť mezi hlavními postavami byla dokonalá neshoda, odpor ze strany Madeline a lhostejnost ze strany Gasparda. Jejich vztah prochází vývojem podobným principu houpačky, tedy je plný zvratů, které se sice do jisté míry dají očekávat, ale vždy s jedním či druhým pořádně otřesou.

 

Kapitoly jsou podávány vesměs střídavě z pohledu Madeline a Gasparda. Každý pátrá po svém a osobitým způsobem, Madeline zjišťuje informace racionálně a systematicky, Gaspard intuitivně. Ani jednomu případ není lhostejný, přestože při své cestě do Paříže v nejmenším netušili, že budou něčeho takového účastni. Celkový obraz je pak doplněn kapitolami vyprávěnými z pohledu vedlejších postav. 

 

Nahlas by to neřekli, ale museli přiznat, že odteď tvořili tým vyšetřovatelů, i když poněkud pochybných. Nakazilo je dílo Seana Lorenze. Fascinovalo je. Všechno, co se přímo či nepřímo dotýkalo umělce – smysl jeho tvorby, stinná zákoutí jeho života – bylo obestřeno záhadou a tajemstvím. Bylo pro ně iracionálním příslibem, že pokud Lorenzovo tajemství rozluští, najdou řešení i pro svoje vlastní problémy.(Str. 128).

Přestože je děj nového thrilleru Giullaume Mussa Byt v Paříži bohatě rozvětvený, představuje nenáročnou a strhující četbu. Čtenáři znalému jeho díla nabízí zaručenou jistotu a pro člověka, který předešlá díla nečetl, je zárukou toho, že dřívější díla vyhledá.