Recenze: Sylvain Neuvel – Jenom lidé

• 

Vytvořeno 5. 7. 2019 1:00

Autor: Magdaléna Fiedlerová

Dva díly strhujícího apokalyptického sci-fi příběhu Spící obři a Probuzení bohové přinesly quebeckému rodákovi Sylvainu Neuvelovi popularitu po celém světě. Tisíce čtenářů napjatě očekávaly vyústění velkolepé sci-fi trilogie. Nyní se po roce konečně dočkali finálního rozuzlení i čeští čtenáři. Závěrečný díl trilogie Jenom lidé nenabízí pouze skvělý thrillerový příběh dvou ras, lidské a ektské, ale také zamyšlení nad námi samotnými a jakési neurčité, ale velmi silné varování.

 

 

Vždycky jsme si mysleli, že největší ohrožení lidstva přijde zvenčí. Mýlili jsme se. Těmito slovy začíná anotace knihy. V ději se společně s hlavními postavami Rose, Vincentem a jeho dcerou Evou posouváme o devět let dopředu. Poté, co zachránili Zemi před cizí invazí a geopolitickými problémy, co byli nuceni nedobrovolně prožít několik roků na neznámé planetě daleko ve vesmíru, se vrací zpět na domovskou Zemi. Jenže dobře známý svět jim připadá najednou úplně cizí. S úlekem zde nachází stará zkrachovalá spojenectví, velmoci požírající menší státy, strach a silnou diskriminaci každého, kdo se nějak odlišuje. Invaze mimozemské rasy v obyvatelích Země probudila nejhlubší pudové strachy a téměř je zbavila lidství.

 

Hlavní hrdinové se tedy po svém návratu domů okamžitě dostávají do nelehké situace a vůbec není jasné, jakým směrem se události budou nadále vyvíjet. Je na čase zakročit, ale takový zásah si žádá velké oběti.

 

Stejně jako předchozí díly, i kniha Jenom lidé si udržela dokumentární charakter vyprávění tolik typický pro Aktu Themis. Formou rozhovorů, přepsaných záznamů, vojenských hlášení i deníkových zápisů se dozvídáme o osudech celé Země. Příběh je tak dynamický, svižný a strhující, čtenáře snadno pohltí. Autor od prvního dílu svůj styl ještě více vyšperkoval, v knize budete jen marně hledat hluchá nebo nezáživná místa.

 

Pestrost děje také staví na dvou dějových liniích, jedna pokračuje vpřed do nejisté budoucnosti, zatímco ve druhé se retrospektivně dozvídáme o událostech předchozích devíti let v domovině Ektů. Na konci příběhu máme tedy celistvý obraz situace, zároveň se dozvíme mnoho informací o Ektech – včetně úvodního seznámení s jejich jazykem, ale především jejich filozofií a způsobem vnímání universa.

 

Ačkoliv autor operuje s pojmy jako mimozemšťané, mimozemská invaze, umně využívá jednu z konspiračních teorií o vývoji člověka, a tudíž svoje dílo řadí k sci-fi literatuře, neobyčejně důkladně se zaměřuje také na samotné lidi a jejich destruktivní povahu. Na rozdíl od předchozích dílů se kniha více soustředí na politickou stránku celého konfliktu, až s děsivou přesností vykresluje lidské chování v krajních situacích, tedy nabádá i k zamyšlení. Jenom lidé mohou svým obsahem a vývojem děje trochu překvapit, ale i pro bojechtivé čtenáře se najde několik epicky popsaných válečných střetů a o dramatické momenty není nouze.

 

Náležitá péče je věnovaná i postavám, jejichž osudy a psychologický vývoj jsou detailně vykresleny a mnohdy se ubírají velmi zajímavým směrem. Jenom lidé se lehce odlišuje od předchozích dílů, pozornost je zde upřena trochu jiným směrem, ze subjektivního hlediska jsem však takovou skutečnost vítala. Líbil se mi přesah knihy i reflexe lidství, kterou Jenom lidé nabízejí. Je to určitě zdařilý závěr trilogie. Sylvain Neuvel napsal akční, čtivé, dramatické, ale zároveň důstojné a solidní dílo.