Recenze: Rachel Hengová – Klub sebevrahů

• 

Vytvořeno 5. 11. 2019 1:00

Autor: Michaela Babíková

Zapojte svou fantazii a zahrajte si se mnou hru. Zavřete oči a představte si, že medicína pokročila tak daleko, že dokáže oklamat i běh času. Díky speciální dietě, udržovacím procedurám, dokonalým tělním náhradám a poklidnému životnímu stylu je možné se bez problému dožít až tři sta let. S dlouhověkostí samozřejmě úzce souvisí i fyzická krása a vitalita. Už brzy bude dokonce možné dosáhnout nesmrtelnosti. Chtěli byste to – věčný život a mládí? Pokud ano, musím vám položit ještě jednu otázku. Pokud život nikdy nekončí, jakou má potom cenu?

Že všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější, platí i v blíže nespecifikované budoucnosti, ve které se odehrává příběh knihy Klub sebevrahů. Je již zcela běžné, že lidé podstupují procedury zajišťující delší život. Stovky let však mohou žít pouze vyvolení, takzvaní živci. Na druhém konci společenského žebříčku jsou pak podcenti, lidé s méně kvalitními genetickými dispozicemi, kterým umělé prodlužování života není umožněno.

Lea, jedna ze dvou hlavních hrdinek, je dokonalým příkladem živce. Má skvělou práci, krásný byt, ona i její snoubenec jsou ve skvělé kondici a především oba dodržují veškerá nařízení. Všichni živci totiž musí dbát na dodržování mnoha státem nařízených pravidel, aby finančně nákladné prodlužování života nepřišlo vniveč. Jakákoli sebedestruktivita, nedodržování přísného zdravého životního stylu, či dokonce touha po smrti jsou velmi závažnými prohřešky. O to víc je Lea pohoršena, když ona, milovník života a adept na nesmrtelnost, je zařazena pod Dozor. Jako by snad ona měla cokoli společného s protispolečenskými živly dobrovolně páchajícími sebevraždy.

Jiným případem živce je Anja. Ta čelí hrůzným následkům toho, když člověk není dostatečně majetný. Její matka má totiž nekvalitní tělní náhrady z černého trhu. Prakticky mrtvou ženu stále udržuje při životě její umělé srdce, které stále nepřestává bít. A tak Anja den za dnem přihlíží, jak se tělo její matky před očima rozpadá, ale zároveň neumírá. Skončí to vůbec někdy? Skončí v budoucnu takto i ona? Není snad řešením raději dobrovolně zemřít?

Autorkou Klubu sebevrahů je jednatřicetiletá Rachel Hengová, která se narodila v Singapuru. Na svém kontě má již několik kratších próz a esejí, které úspěšně publikovala v britských i amerických novinách a magazínech. Klub sebevrahů je její románovou prvotinou. Rachel Hengová udělala jeden kousek, který mne na knihách pojednávajících o budoucnosti velmi baví. Vybrala si jev, který je v současnosti velmi aktuální – posedlost zdravým životním stylem a mládím – a ve své fantazii si pohrála s tím, kam až může vést.

Námět Klubu sebevrahů mi připadá nesmírně zajímavý a od knihy jsem měla opravdu velká očekávání. Nakonec jsem však byla zklamaná. První polovina knihy mne spíše nudila. Ve druhé mi přišlo zajímavé, jakým způsobem se vyvíjí postava Ley, jak autorka postupně rozkrývá temnější a nečekané stránky její osobnosti. Ani tak se však z mého pohledu literární zázrak nekonal. Nevšední téma mohlo vyústit v knihu se skutečně hlubokým a provokativním obsahem, ale Klub sebevrahů zůstal jen jedním z mnoha sci-fi thrillerů. Tím však nechci říct, že by šlo o špatnou knihu. Na to, že se jedná o autorčin debut, jde o velmi dobře napsaný román. Jen je k němu třeba přistupovat s mnohem menšími očekáváními.