Recenze: Guillaume Musso – Dívka z Brooklynu

• 

Vytvořeno 27. 10. 2019 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Guillaume Musso je v současné době zaslouženě jedním z nejoblíbenějších francouzských autorů. Po čtenářsky úspěšných knihách Budeš tam? (2007), Volání Anděla (2015), Noc v Central Parku (2017) a Byt v Paříži (2019) přichází s novým, do detailu propracovaným románem Dívka z Brooklynu – příběhem lásky lékařky Anny Backerové a spisovatele Raphaëla Barthélémyho, která je postavena před krutou zkoušku plnou nebezpečí a překvapivých zvratů.

  

Musso stejně jako ve většině předešlých knih i tentokrát dodržel schéma žánru thrilleru. Hlavní dějová linie se odehrává v poměrně krátkém časovém období tří dnů, je plná akčních epizod, autor bravurně stupňuje napětí, pozdržuje děj v nejnapínavější chvíli a ani emocím se čtenář neubrání. 

 

Na počátku příběhu se jsme svědky dramaticky scény, v níž se Anna rozhodne odhalit dlouho skrývané tajemství ze své minulosti. Jelikož si však vybere nevhodnou dobu, několik týdnů před svatbou, její snoubenec Raphaël zareaguje neadekvátně, Anna odejde pryč… a zmizí. A právě zde začíná téměř čtyřsetstránkový kolotoč dechberoucích, ale uvěřitelných zápletek, skandálních zvratů a neočekávaných odhalení.

 

Dvojicí vyšetřovatelů amatérů (respektive jednoho amatéra a jednoho téměř profesionála), kteří se rozhodnou pátrat na vlastní pěst, je tentokrát hlavní hrdina Raphaël a jeho přítel Marc Caradec – bývalý policista. Raphaël již tři roky nenapsal žádnou knihu, protože jej život postavil do role otce, jenž se musí sám postarat o svého malého syna Théa. Marc dříve pracoval u policie, ale z jistých osobních důvodů tuto práci nevykonává. Občas hlídá Théa, když Raphaël musí zařizovat jiné povinnosti. Oba jsou zkoušeni životem a nesou si jizvy z dřívějších dob. 

 

Při pátrání po zmizelé Anně se na scéně objevuje mnoho vedlejších postav, a poněvadž jde především o Anninu minulost, i děj se tedy logicky na mnoha místech vrací do minulosti, a prolínají se tak časová pásma. Od začátku do konce příběhu vyplouvají na povrch nové a nové informace, které Raphaël a Marc získávají nezávisle na sobě. Čtenáři se tak doslova každou kapitolou naprosto mění dosavadní pohled na případ, což přímo nutí neztrácet pozornost a číst nepřetržitě dál. A jak jsme již u Guillauma Mussa zvyklí, konec příběhu je velmi překvapivý. 

 

Přestože žánr thrilleru nezastupuje vysokou literaturu a vyznačuje se jistou schematičností, Guillaumu Mussovi se podařilo jej ozvláštnit, neboť nezůstává jen u holých akčních scén, honiček s pistolí v ruce a poražení padoucha. Všechny jeho příběhy jsou obohaceny o psychologickou stránku. Přimějí čtenáře k zamyšlení (v případě Dívky z Brooklynu např. nad politickou situací a bezmocí před vlivnými lidmi, možností manipulace s člověkem aj.). Musso je velmi dobrý vypravěč a má dar popisovat situace takovým způsobem, že ve fantazii čtenáře přímo ožijí. Dalším specifikem autorova stylu je umění protkat příběh citáty a odkazy na jiná umělecká díla. V některých zamyšleních jako by projektoval své úvahy do myšlení postav.

 

„Knihy nejsou děti. Knihy ale mají jednu zvláštnost, která téměř hraničí s kouzlem: jsou jako cestovní pas, který vám umožní dostat se jinam, takový velký únik. Mohou fungovat i jako podpora, když je třeba postavit se životním zkouškám. Jak tvrdí i Paul Auster, jsou „jediným místem na světě, kde mohou dva úplní cizinci navázat důvěrný vztah“. Ale nejsou to děti. Dětem se nic nevyrovná.“ (MUSSO, Guillaume, 2019. Dívka z Brooklynu. Přel. A. a D. Marešovy. Praha: Motto, s. 24. ISBN 978-80-267-1559-7.)

 

Dívka z Brooklynu jistě potěší každého čtenáře, který si libuje v napínavých a dynamických vyprávěních, rád se začte do spletitého příběhu a postupně rozmotává jeho četné nitky.