Recenze: Jussi Adler-Olsen – Malé pikantní vraždy

• 

Vytvořeno 1. 12. 2019 1:00

Autor: Lenka Karasová

Jussi Adler-Olsen. Jméno, jehož ekvivalentem je kvalitní krimi, zejména pak série o oddělení Q. V současné chvíli je netrpělivě očekáván osmý díl a není nic lepšího než si dlouhé čekání zkrátit knižním předkrmem, ideálně od téhož autora. Seznamte se s Malými pikantními vraždami.

Kniha Malé pikantní vraždy je souborem dvou povídek kriminálního charakteru, k nimž je nutné přistupovat jako ke zcela odlišnému typu, než na jaký jsme u Adler-Olsena zvyklí. Na čtenáře nečeká žádný detektiv, který usilovně pátrá po pachateli, hledá důkazy a vyslýchá svědky. Role se protentokrát vyměnily, díky čemuž zjistíte, proč k násilným úmrtím došlo.

V prvním příběhu na nás čeká Lars, kterého opustila manželka, protože podle ní se z něj stal „nudný patron“. Jako kdyby ona byla bůhví jak zajímavá! Přesto Lars manželčiny výtky vnímá jako impuls a rozhodne se se svým životem něco udělat. Ze všeho nejdříve zajde do zkrášlovacího salonu, aby ze sebe udělal šviháka, a návštěva to byla zásadní. Objevil tu mnoho nešťastnic (movitých nešťastnic, nutno podotknout), které by se rády zbavily svých nemožných manželů. Proč si nepřivydělat?

Druhá povídka je o poznání kratší, je však více znepokojující. Přestože je záhy jasné, kdo je oběť a kdo vrah, pochopení důvodů a pohnutek jednání obou postav zase tak jednoznačné není a je třeba se k němu „pročíst“. Sami se pak rozhodnete, na čí stranu se postavíte.

Oba příběhy mají společného jmenovatele – jednoduchost. A jak je známo, v jednoduchosti je síla. Řádky se čtou lehce, svižně, nenajdete tu žádná komplikovaná souvětí a složité zápletky. Pohnutky pachatelů jsou čtenářům naservírovány na zlatém podnose, což ale nijak nesnižuje hodnotu povídek. Jistě, kvalitou se Malé pikantní vraždy nemohou vyrovnat jiným – populárním – krimi románům, ale to ani není jejich cílem. Je pravděpodobné, že většinu fanoušků Jussi Adler-Olsena tenká knížka nenadchne, ovšem ani neurazí a strávit s ní jedno odpoledne (ideálně deštivé a řádně ponuré) není vůbec špatný nápad.