Recenze: Jennifer Donnellyová – Nevlastní sestra

• 

Vytvořeno 4. 12. 2019 0:00

Autor: Tereza Zítková

Isabelle už je jen krůček od toho, aby mohla být navěky šťastná a vzít si prince za muže. Stačí jen navléknout skleněný střevíček a je to. Osud tomu chtěl ale jinak a na její podvod s uříznutými palci se velmi záhy přijde. Na zámek odjíždí její nevlastní sestra Ella a Isabelle se probouzí do špatného snu jménem realita. Knihu Nevlastní sestra napsala autorka Jennifer Donnellyová a v České republice ji vydalo nakladatelství CooBoo.

Příběh chudinky Popelky zná snad každé malé dítě na celém světě. Ale příběh jejích dvou zlých sester a ještě horší macechy už málokdo. Donnellyová se tedy rozhodla, že svět spraví o tom, jak to s těmito ženami nakonec dopadlo.

Isabelle se po odjezdu Elly na zámek skoro zhroutí – nejenom že nemají nikoho, kdo by se o ně postaral, navíc se matka zblázní, a aby toho nebylo málo, tak lidé ve vesnici si na ně ukazují prstem. Nikdo z nich nemá slitování s ženami, které roky trápily to nebohé děvče, které se teď navíc stalo královnou! Isabelle a její sestra nyní poslouchají nejen urážky, ale i posměšky o jejich podobě, povaze a závisti. Hlavní hrdinka se však se svým osudem snaží bojovat. Zpočátku koná dobré skutky, ty ale nakonec vyjdou vniveč. Ze zoufalství se dokonce rozhodne poprosit vílu, aby jí pomohla stát se krásnou, protože věří, že krásné dívky to mají v životě snazší a je jedno, co dělají a jak to dělají. Dokáže nakonec Isabelle svému osudu vzdorovat? A vzpomene si znovu na své touhy a sny?

Nevlastní sestra je krásným příběhem o tom, že krása vůbec není všechno, že stereotypy se dají bořit a že naše cesta vůbec není dána dopředu – stačí chtít, a změnit se dá všechno. Proslýchá se, že krásné ženy mají život jednodušší – je to možná pravda, nic se od nich nečeká, jen to, že budou dobře vypadat a reprezentovat správně svou rodinu a partnera. V tomto případě to mají krásky těžké. Stereotypní myšlení společnosti si dané osoby zaškatulkuje často dřív jen podle vzhledu a nesnaží se je poznat. Krása nám totiž nemůže zajistit náš dobrý konec, vždy to jsou naše činy a skutky, které nás dovedou k vytouženému cíli. V Nevlastní sestře muži věří, že ženy musí být krásné, a když jsou ošklivé, patří do kláštera. Navíc, nemohou být ženy chytré – myšlení je vyhrazeno pouze pro muže. A samozřejmě už by vůbec neměly chtít lovit, jezdit na koni nebo bojovat.

Příběh Nevlastní sestry ukazuje čtenářkám, že i když do života nevykročily zrovna pravou nohou, dá se mnohé napravit pílí a laskavostí. Osud nám do cesty často hází klacky pod nohy a je jen na nás, jestli se začneme zlobit kvůli tomu, že musíme překážku obejít, nebo jestli ji využijeme ke svému prospěchu a postavíme z oněch „poházených dřevin“ klidně celý dům. Není totiž důležité, jaké zrcadlo nám nastaví společnost, je jen na nás, co si o sobě myslíme a kam míříme.